Dlouho jsme se vtipu pana ředitele smáli, než jsme pochopili, že to je rozkaz. Tak přesně na tento vtip jsem si vzpomněla, když jsem poprvé slyšela o „naší“ raketové základně. Přiznám se, vůbec jsem nevěděla, co si mám myslet. Staletí pod nadvládou Habsburků, dvě světové války, čtyřicet let v područí SSSR; konečně jsme svobodná země, a máme si do naší krásné země postavit terč?! To máte, páni politici, tak špatnou paměť, to si z dějepisu vůbec nic nepamatujete? Ano, Rusové nás v osmašedesátém také přijeli „osvobodit“. Závody ve zbrojení, to už tu také jednou bylo, a bylo velké štěstí, že se nezvrhly v jadernou válku. Možná teď budou mít velmoci příležitost ukázat svoji drtivou záři a obyčejní lidé své vnitřnosti.

Jak prosté, drazí, a zase jsme naletěli. Pořád nevím, co by mě přinutilo vyměnit svobodu a bezpečí lidí, o kterých rozhoduji, za své osobní pohodlí... jak jinak si vysvětlit, že někdo na tak stupidní nápad kývnul...?! Proč se máme nechat vtáhnout do této šílené hry? Vždyť nemusíme! Ale ano, vy to, vládní špičky, nebudete, kdo bude umírat po tisících v pražském metru nebo pod sprškou anti-antiraket... ledovce nebyly to pravé pro Titanic a raketová základna není to pravé pro tuto republiku... já mám naši krajinu a své blízké docela ráda. A vy?


Kristýna Rychlovská (* 1990) je z Jilemnice