Seznámily jsme se při akcích pořádaných „nezákladnami“ v době, kdy
možnost zřízení americké radarové stanice v českých Brdech byla na
spadnutí. Tehdy byla pravou rukou svého muže Václava, tahouna
nevelkého společenství lidí z celé republiky, kteří nehodlali před
zvůlí americké a české vlády kapitulovat. Dnes z „děvčete pro všechno“
povýšila na mluvčí iniciativy.
Jste i dnes v iniciativě „děvčetem pro všechno“?

Děvče pro všechno asi jsem, a to proto, že dávám přednost práci rukama
a bez zbytečných řečí. Původně jsem totiž „počítačový technik“. Tuto
profesi v době velkých počítačů dělali většinou muži, proto ten mužský
rod. To mužské prostředí mě, mimochodem, formovalo asi víc, než bych
si přála. Na různých školeních jsem byla obvykle jediná holka a
zapadla jsem mezi kluky se všemi nectnostmi. Později jsem musela
vynaložit větší úsilí, abych se „vrátila do sukně“. Ale smysl pro
manuální práci mi zůstal.
Ale dovolte mi komentovat váš úvod. S tou „pravou rukou“ to je tak: Nemůžu říct, že jsem byla pravou rukou svého muže. Naopak - on byl moje pravá ruka v době, kdy jsme se starali o mou maminku. Bez jeho pomoci bych to nezvládla. A že by Václav byl jediným tahounem? Kdeže - iniciativa Ne základnám vlastně jen prezentovala názor 70ti procent
občanů, které spojovalo shodné stanovisko: žádnou cizí vojenskou
základnu na našem území. Na to by přece jeden tahoun  nemohl stačit. Tahouni byli
všichni. Každý přispěl svými schopnostmi, penězi a někdy stačil úsměv
a podaná ruka či jen sdělení "držte se ".

Má iniciativa, jíž jste mluvčí, ještě nějaký smysl, když se na našem
území „odpískal“ jak radar, tak centrum včasného varování?

Jistě má. Iniciativa se jmenuje Ne základnám, a jejím cílem je
nedopustit na území ČR vznik jakékoliv cizí vojenské základny.
Myslím, že by se současná činnost iniciativy měla zabývat i otázkami
okolo potřebnosti NATO a angažování ČR v něm a taky tím, čemu se
říká - nikoliv u nás- státní terorismus.

Víte, já bych byla šťastná, kdyby vláda, parlament a diplomacie byly
na takové úrovni, aby nejenom naše uskupení aktivistů mohlo skončit.
Ale o tom si můžeme nechat jen zdát. Dokud nezměníme pravidla
politiky, dokud neuzákoníme referendum, průhlednost všech jednání,
diskusi o zákonech, pravdivou informovanost atd., tak je práce dost i
pro naši iniciativu.

V čem spočívá činnost mluvčí organizace, která - jak se může někomu
zdát - již splnila svůj historický úkol a ustoupila z širšího povědomí
veřejnosti?.

Především, být mluvčíiniciativa nepovažuji za žádné povýšení, vyplynulo to jaksi, ze situace.

Na  různých akcích jsem moderovala, nebo hovořila  za Ne základny. Mluvčí by měl být informován o většinovém názoru ve skupině a říkat ho navenek, či podepisat různá společná prohlášení. Jménem iniciativy se také,  zúčastňuji zasedání Spojenectví Práce a Solidarity. (SpaS) jistě víte, o co jde. Činnost mluvčí beru jako službu a vnímám také zvýšení odpovědnosti.

Vždy musím vážit slova, která říkám, protože nereprezentuji jen sebe. A historický úkol, kterého jste se dotkla? Ten bude splněn, až místo chamtivosti nastoupí snaha
vytvářet solidní podmínky života pro všechny. To je při dnešním stavu
morálky v české kotlině trochu  naivní, tak jedeme dál.  

Vaši aktivisté pěkně zatápěli vládě Mirka Topolánka. Zatápíte i současné vládě?

Vládě pana Nečase je potřeba nejen zatápět, nýbrž ji přímo potopit. V tom se shodujeme s převážnou většinou občanů i různých uskupení, a tak nás můžete potkat na všech protivládních
akcích, ale třeba i v parlamentu - například při slyšení v petičním výboru.
Podívejte, například všechny parlamentní politické strany kromě ODS byly prostřednictvím
Iniciativy Ne základnám vyzvány   k odvolání pana Vondry, jak to ve svých vystoupeních slibovaly. Výsledek je znám. Kontrolní funkce a svrchovanost parlamentu je dnes nefunkční. Proto je nutný  aktivní odpor občanů.

A jsem přesvědčena, že majetková přiznání od těch nejvyšších orgánů až po obecní úřady jsou
nejlepším způsobem, jak zabránit možnému vzniku cizí vojenské základny v ČR, protože souhlas takovému rozhodnutí není zadarmo. Životopis pana Vondry je toho příkladem.

V čem vidíte největší úskalí toho, že se tolik lidí, ženy
nevyjímaje, odvrací od politiky ?

Největší úskalí vidím ve špatné a zkreslující informovanosti lidí. Ti,
kteří mají možnost sledovat jenom Českou televizi a číst většinu
tiskovin u nás vydávaných, jsou naprosto zmateni a znechuceni.
Mimochodem, s hrdostí vozíme na autě nápis Demokracie začíná tam, kde
končí signál ČT. Ze své vlastní zkušenosti vím, jak mi bylo, když na
mě působila jen tato média. Připadala jsem si nenormální, nepatřící do
této společnosti, než jsem objevila že existují i jiné informační toky
a zjistila, že nejsem se svými názory sama.
Správa věcí veřejných by měla zajímat každého, na všech úrovních. Ale dneska se většina lidí bojí říkat, co si myslí, a nazývat věci pravým jménem. To byste koukala, jak často se u petičních
stolků setkáme u lidí se strachem o práci! Taky se dnes nenosí používání vlastních mozkových závitů, každý neoliberál uspěje s papouškováním „modrých“ proklamací. Politické strany VV, TOP 09 jsou  dokonalým příkladem, kam lze občana pomocí medií zmanipulovat.

Co tedy mají lidé dělat?

Mají být aktivní! Nenechat se otrávit. Nevzdat to. Přečíst si  Ústavu
ČR a ukázat, že to není kus toaletního papíru.  Veškerá moc vychází z
lidu této země. Ať se  lidé přestanou bát, ať poukazují na chyby a
navrhují řešení. Ať se za tím účelem sdružují, zkrátka - ať vytvářejí
alternativu zdola.

Je v politice podle vás místo pro ženy?

Samozřejmě! Ovšem v politice je místo především pro ty ženy, které to
„nesemele“ a zůstanou ženami. Ty bych ráda viděla ve většině vládních křesel a více než polovinu v parlamentu. Takové ženy, které jsou schopny vnímat životní
podmínky ostatních,  nepoškozují sebe ani ostatní ženy svým jednáním,
jak to dělá řada mediálně „profláknutých“ političek. Pokud politička ve svém
vyjádření oceňuje někoho, kdo krade a vraždí, přestává být ženou, je jen ubohým nástrojem moci.
 

Čím ještě zaplňujete svůj den?

S většinou "ženských" domácích činností nemám problém. Ráda vařím, k
žehlení si pustím nenáročný film, a zatímco pračka vypere můžu si hrát
na kytaru a zpívat.
Občas jedu do Brna, kde působí aktivní část pěveckého sboru, se kterým
jsem v lednu strávila tři příjemné týdny v indickém ašrámu v
Puttaparti.   Chodíme zpívat do hospicu sv. Alžběty,  do domova
důchodců i jinam, kde si nás rádi poslechnou.

A na závěr - jaká je vaše představa o ideálním odpočinku?

Mým přáním je bydlet na venkově, rýpat se v zahrádce, mít blízko do
lesa a k vodě, mít psy, kočky a jiná zvířata. Ano, v takovém prostředí
bych moc ráda nejen odpočívala, ale vlastně i žila. Zbytek života bych
nejraději protančila, prozpívala, pročvachtala ve vodě, proseděla u
táboráků, prochodila v lese a taky prospala a „pročetla“.
To všechno bych snadno mohla. Ale když se začnu starat jen o sebe a budu problémy
společnosti vnímat jen okrajově, měla bych hrůzu, že by to udělali
všichni. Proto mi to nedá, a v politice jsem „až po uši“.

Jinak s manželem jsme léta trávili čas jako vedoucí letních i zimních dětských táborů
Ta hravost nám vydržela a jádoufám, že vydrží i v důchodu.