Media a zejména ČT opakují 100x polopravdu nebo rovnou lež, aby chystaná válka a zabíjení lidí bylo ospravedlněno. Dovolujeme si čtenářům nabídnout různé pohledy a nastavit tím zrcadlo americké administrativě a nejen jí.  Zrůdnost celého dění při pohledu na státy, kde již "demokratizace " proběhla, je v tom, že s plným vědomím představitelů států volajících po válce, včetně OSN, EU chce vybíjet "ty špatné". Jedná se spíš o vraždění lidí, civilistů i vojáků, kteří jsou do této chvíle normálními lidmi. Kdyby tomu tak nebylo, museli bychom vojáky NATO prohlásit za stejně nebezpečné pro svět  jako ty, kteří mají rozkaz zabíjet. Nemusí jim ani vidět do tváře. Stačí k tomu rozkaz, zabij ho. Neosobně, z pohodlné židle.  Píše se 21 století. Píše se rok, ve kterém je zabíjení jako dětská hra z počítače z pohodlí svého pokojíčku. Není to zrůdné? 

Miloš Zeman je proti vojenskému zásahu v Sýrii

Je podle Vašeho názoru čas zasáhnout do situace v Sýrii?

Miloš Zeman: Ne, ptáte se na můj názor, já nejsem Barack Obama, ale já se pokusím ten svůj negativní názor velmi stručně zdůvodnit. V Sýrii neprobíhá boj mezi dobrem a zlem, v Sýrii probíhá boj mezi sekulárním diktátorem a fundamentalistickými náboženskými skupinami, v čele s Al-Kajdou, podle mého názoru je nejrozumnější strategií nepřidat se na stranu nikoho z nich.

- See more at: http://www.blisty.cz/2013/8/28/#sthash.21xTOah7.dpuf

 

Sýrie

Jak potrestat Asada a nerozpoutat peklo dlouhé války?

28.08.2013
Text: STANISLAV DRAHNÝ

Logika dějin – zdá se – nezadržitelně směřuje k vojenskému zákroku proti Sýrii. Poté, co kdosi použil na východním předměstí Damašku chemické zbraně a způsobil smrt nejméně 355 lidí, včetně dětí a obrázky této tragédie oblétly svět, veřejné mínění, především na Západě začalo vytvářet tlak na politiky.

Do pasti vlastních předchozích vyhlášení se dostal i americký prezident Barack Obama. Již dříve totiž řekl, že pokud by syrský režim použil proti povstalcům chemické zbraně, překročil by pomyslnou „červenou čáru“ a USA by byly nuceny zakročit.Dlouho nebylo jisté, kdo masakr v Damašku vlastně zavinil. Povstalci se zaklínají, že útok proti civilistům vedla armáda pomocí raket. Syrská vláda i vojáci odpovědnost za incident rezolutně odmítají, s tím že šlo o povstaleckou provokaci. S tvrzením vzbouřenců spíše souhlasí Západ, Rusko a Čína se kloní k verzi prezentované Asadovým režimem.

Izrael údajně zničil ruské protilodní zbraně v Sýrii

15.07.2013    rubrika: Události 6 komentářů    autor: Jan Grohmann

O víkendu přinesly světové sdělovací prostředky informaci o údajném útoku izraelské armády na přístav Latakíja. Cílem se měly stát moderní ruské protilodní střely s plochou drahou letu Jachont. Ač účast na akci Izrael odmítá, vysoký představitel syrských rebelů Mustafa Abd al-Karim uvedl, že Izraelci útok provedli z ponorky Dolphin. Informaci o ponorkovém útoku přinesl izraelský deník Arutz Sheva.

Původní zprávy mluvily dokonce o tom, že útok provedly izraelské letouny startující z Turecka – jak informovala například ruská zpravodajská stanice Russia Today. Turecko se však proti takovým zprávám ostře ohradilo. Turecký ministr zahraničí Ahmet Davutoglu řekl, že Turecko „nikomu nedovolí podobný útok, a kdokoliv, kdo mluví opak, se snaží poškodit Turecko.“

Mustafa Abd al-Karim o ponorkovém útoku mluvil v rozhovoru pro ruskou satelitní televizi vysílající v arabštině Russya al-yum. „Útok provedly izraelské ponorky. Přinejmenším pět baterií raket bylo zničeno,“ uvedl Karim.

Základním principem existence armády i zahraničních misí je teze barona von Clausewitz o tom, že válka je jen pokračování politiky jinými prostředky. Ondrej Rajkovič
Význam armád národních států ve 21. století – Část 4. Zahraniční nasazení

Izraelský útok mířil údajně na 50 střel Jachont (v kódu NATO SS-N-26) nacházejících se v přístavu. Sýrie si podle odborného vojenského magazínu Jane's International Defence Review získala z Ruska 72 raket Jachont a 36 transportních vozidel.

Jachont je exportní označení pro ruskou těžkou protilodní střelu P-800 Oniks. Střela může být vypuštěna jak z letadel, tak z hladinových plavidel, ponorek i pobřežních baterií. S doletem 300 km a rychlosti Mach 2 (až Mach 2,5 před cílem) představuje smrtelnou hrozbu pro jakékoliv plavidlo.

Obrana proti ní je velmi těžká, protože v závěrečné fázi letu si udržuje výšku pouze 5 až 15 metrů nad mořem. Na cíl pak útočí 250kg těžkou bojovou hlavicí. 

Izraelská armáda i Sýrie nejprve zprávy o útoku popírali. Avšak izraelská státní televize získala k dispozici satelitní snímky, dokazující útok na přístav Latakíja.

 

Roli Izraele na útoku však dementoval ministr obrany Moše Jaalon. "Vždy, když někde dojde k výbuchu nebo leteckému výpadu, jsme z toho obviňováni my," řekl doslova.

V tom případě se vkrádá otázka, kdo na rakety útočil? Proti rebelům jsou střely Jachnot „nepoužitelné“, resp. zcela neefektivní. Dolet protilodních zbraní Jachont však Sýrii, nebo komukoliv jinému, kdo se zmocní střel, umožní ohrožovat lodě plující u pobřeží Kypru nebo dokonce u přístavu Haifa v Izraeli. "Jsou to skuteční zabijáci lodí," uvedl Nick Brown, šéfredaktor Jane's International Defence Review.

 

Zdroj: Arutz Sheva, Wikipedia, Týden

Syrská bouře strhává okolní země

http://www.armadninoviny.cz/syrska-boure-strhava-okolni-zeme.html?hledat=S%C3%BDrie 

19.06.2013    rubrika: Události 18 komentářů    autor: Jan Grohmann

 

Podle britských a izraelských deníků Írán v nejbližší době vyšle do Sýrie 4000 příslušníků elitních íránských Revolučních gard. Naproti tomu Saudská Arábie začala dodávat syrským rebelům protitankové a protiletecké zbraně. Dodávky zbraní povstalcům chystají i vlády ve Franci, Velké Británii a USA.

O získání moci v Sýrii usilují de facto dva hlavní bloky – šíitský Írán, Hizballáh a režim Bašára Asada na jedné straně, sunitské země Perského zálivu, Turecko, Velká Británie, Francie a USA na straně druhé. Třetím a čtvrtým hráčem jsou pak Kurdové a Izrael, u nichž není na první pohled zřejmé, jaké jsou jejich zájmy v Sýrii.

Udržet si svůj vliv v Sýrii se snaží především Írán, jenž Sýrii využívá jako „vojenskou základnu“ pro svůj boj s Izraelem. V případě ztráty Sýrie, Írán nebude schopnost zásobovat Hizballáh zbraněmi a využívat Sýrii pro své aktivity proti Izraeli. Zachování podobného stavu se samozřejmě nelíbí Izraeli a západním zemím.

„Západní“ země zatím váhaly s dodávkami zbraní do Sýrie, především kvůli nebezpečí jejich zneužití. "Pro ty, kdo se těchto rozhovorů neúčastní (o Sýrii – pozn. redakce), je poněkud těžké pochopit, jak komplikovaná ta situace je a že se zkrátka nemůžeme hrnout do další války na Středním východě," uvedl v nedávném rozhovoru Barack Obama.

Podle Obamy však má Washington již lepší informace o současném stavu a rozložení povstaleckých sil. Americká vláda plánuje povstalcům poslat pušky, střelivo a snad i protitankové zbraně. Jde však o kompromis, neboť tradičně „bojovnější“ Republikáni požadovali dokonce přímou vojenskou účast americké armády.

Podobné jednání však s obavami sleduje Írán. Podle britského listu The Independent v reakci na vyzbrojování povstalců pošle Írán do Sýrie 4000 vojáků Revolučních gard. Hlavním posláním Revolučních gard je zejména ochrana islámské revoluce uvnitř Íránu. Gardy se skládají z celé řady jednotek, včetně příslušníků speciálních sil. Podle polského magazínu Altair však v poslední době operují čím dál častěji ve prospěch svých spojenců v zahraničí.

Írán se již od počátku aktivně podílí na probíhající občanské válce v Sýrii. Vláda v Damašku získala od Íránu zbraně, zpravodajskou a výcvikovou pomoc a také dokonce vojáky. Tisícový kontingent vojáků poslal do Sýrie také Hizballáh, kterého vojensky a finančně podporuje právě Írán.

Na téma „Hizballáh v Sýrii“ se v poslední době objevila velmi zajímavá informace. Vedení palestinského hnutí Hamás vyzvalo včera libanonské šíitské hnutí Hizballáh, aby stáhlo svůj vojenský kontingent ze Sýrie a soustředilo se na boj s Izraelem.  Informace přinesly egyptské a izraelské deníky.

Muslimské bratrstvo je jedno z největších islámských hnutí se znaky panislamismu, které požaduje návrat ke kořenům islámu. Tuto organizaci založil v Egyptě roku 1928 šajch Hasan al-Banná (1906–1949), jehož cílem bylo sjednotit muslimské národy do tzv. Organizace islámských národů, která by koordinovala veškerou jejich politickou činnost. V Egyptě, Bahrajnu a Jordánsku je hnutí zastoupeno v parlamentu. Činnost bratrstva v dalších arabských státech patří mezi významné opoziční skupiny. Rusko řadí Muslimské bratrstvo mezi teroristické organizace. Wikipedia

Připomeňme, že sunnitský Hamás je odnoží sunitského Muslimského bratrstva. Právě na nátlak egyptského Muslimského bratrstva, ač Hamás i Hizballáh spojuje společný protivník, se Hámás měl distancovat od aktivit šíitského Hizballáhu v Sýrii.

Ruský protiletadlový systém S-300 pro Sýrii

http://www.armadninoviny.cz/ruske-protiletadlove-systemy-s-300-pro-syrii.html?hledat=S%C3%BDrie

Sýrie se zmítá v bludném kolu chaosu a násilí. V poslední době navíc prosakují zprávy o dodávce ruských protiletadlových systémů S-300 do země. Pokud k tomu dojde, zásadně to zkomplikuje možnost případných akcí izraelských nebo "západních" letadel nad Sýrií. Nepřehledná situace v Sýrii se tím ještě více zamotává…

Je už S-300 v Sýrii?

V současné době se s určitostí neví, zda je protiletadlový systém S-300 pro Sýrii vyroben, anebo již není dokonce v zemi. Obě strany, Rusko a Sýrie, kontrakt komentují jen velice vyhýbavě, či vůbec.

Do "aféry S-300" se pokusil vnést jasno ruský vojenský analytik Alexej Eremenko. V jeho článku, zveřejněném na stránkách ruské tiskové agentury RIA Novosti, se můžeme dočíst několik zajímavých informací.

Například o prodeji protiletadlového systému S-300 do Ruska poprvé informuje výroční zpráva z roku 2011, která byla publikována na webu strojíren Nižnij Novogrod, výrobce S-300. Tato zpráva byla sice následně stažena, ale informace o prodeji citoval třeba respektovaný ruský ekonomický deník Vědomosti. Podle něj měla být smlouva sjednaná na 105 milionů dolarů realizována v letech 2012 a 2013.

Počet systémů určených Sýrii není znám. Avšak jedna baterie S-300 stojí odhadem 115 milionů a jedna protiletadlová raketa milion dolarů, tudíž je pravděpodobné, že si Sýrie objednala pouze jedinou baterii S-300.

Další zprávy se objevily v "západním" tisku, přičemž se odvolávají na "západní zpravodajské zdroje".  Podle nich si měla Sýrie objednat čtyři baterie S-300 a 144 protiletadlové rakety v celkové hodnotě 900 milionů dolarů. Dodávka se měla uskutečnit již před koncem minulého roku.

Pakliže k tomu opravdu došlo, není pravděpodobně systém S-300 doposud v provozu. Důkazem toho je "beztrestný" trojnásobný útok izraelských letadel na sklady zbraní íránské armády v Sýrii. Operačně nasadit tak komplikovaný systém, jímž systém S-300 bezesporu je, nebude v chaotické situaci v Sýrii nic snadného. Podle Eremenka se tak nestane dříve než na jaře roku 2014.

S-300: Strategická hrozba pro Izrael

Eremenko rovněž zvažuje, jaké má mezinárodní společenství možnosti zamezit prodeji výkonných systémů S-300 této zemi. "Striktní dohodu mají Damašek s Moskvou – vše je tedy v Putinových rukou," píše Eremenko ve svém článku. "Všechny pokusy v Radě bezpečnosti OSN zabránit prodeji zbraní do Sýrie byly Ruskem zablokovány."

Proti prodeji S-300 do Sýrie se pokoušel před pár dny v Rusku postavit též izraelský premiér Benjamin Netanyahu. Výsledek jednání není znám, neboť obě strany o výsledku jednání mlčí. Izrael trápí především skutečnost, že se k systému S-300 mohou dostat operativci z Íránu nebo Hizballáhu, případně si obě organizace systém "přivlastní".

Připomeňme jen, že Írán chtěl získat systémy S-300 již v roce 2007, avšak tehdy právě Rusko ustoupilo v důsledku nátlaku Izraele a USA. Pokud Írán získá S-300, může to vážně změnit rozložení sil na Blízkém východě. Zkomplikoval by se zejména hypotetický útok na íránské jaderné zařízení.  

Netanyahu se bohužel pustil do předem ztraceného boje. "Rusko neplánuje prodat Sýrii systémy S-300. Rusko je prodalo již před dlouhou dobou. Smlouva byla uzavřena a dodávky dokončeny společně s dalšími protileteckými technologiemi," sdělil lakonicky ruský minstr zahraničí Sergej Lavarov.

Čím je systém S-300 tak nebezpečný? Konstrukce pochází sice již ze 70. let minulého století, jenže systém byl průběžně zdokonalován. Poslední verze S-300 PMU2 Favorit dokáže působit až proti 12 cílům a na 6 cílů navádět rakety.

A právě protiletadlové rakety jsou chloubou S-300 PMU2. Dokážou působit na cíle (raketa 48N6E2) vzdálené až 200 kilometrů a zasáhnout kterýkoli manévrující letoun, včetně takových nejmodernějších strojů, jako je F-22A Raptor. Není ovšem známo, zda Sýrie obdržela výkonné rakety 48N6E2, nebo starší (např. 9M82), s doletem kolem 40–70 kilometrů. V případě výkonnější verze by mohla Sýrie (případně Hizballáh) bez problému ohrožovat izraelské letouny nad Tel Avivem nebo Jeruzalém, a tak pokrýt prakticky polovinu Izraele.

 

Další okolnost k incidentu sestřelení tureckého letounu

http://www.armadninoviny.cz/dalsi-okolnost-k-incidentu-sestreleni-tureckeho-letounu.html?hledat=S%C3%BDrie

26.06.2012    rubrika: Události 11 komentářů    autor: Michal Polák

Vývoj po sestřelení tureckého letounu syrskou protiletadlovou ochranou samozřejmě dále pokračuje. Již bylo definitivně potvrzeno, že turecký letoun sestřelen byl a nepanují ani dohady o tom, že za sestřelením nestojí Sýrie. Zatímco ta oponuje pomocí s vyhledáváním trosek a opírá se o svou suverenitu, Turci si vyžádali konzultace s NATO a sestřel pochopitelně považují za nepřátelský akt. Objevily se dokonce spekulace, že Sýrie střílela také po druhém tureckém letounu, a aby toho nebylo málo, Turecko se snaží prosadit názor, že se jednalo o napadení NATO.

Co dělal turecký letoun u syrského území

Cvičné a průzkumné lety nejsou zvláště ve středomoří ničím neobvyklým. Turecko má navíc početně velké letectvo a vedle svého vlastního území a výsostných vod využívá také letů nad neutrálními vodami. V určité vzdálenosti od pevniny každého státu se však již jedná o tzv. výsostné vody a prostor za nimi je vzdušný prostor té dané země – v tomto případě Sýrie.

Stává se také, že letouny té či oné země často narušují vzdušný prostor jiné suverénní země. Někdy omylem a někdy záměrně. Těch důvodů v tomto ohledu může být více. Od obyčejné provokace, demonstrace vojenské síly až po misi s konkrétním úkolem. A právě o tom se nyní diskutuje.

Podle mnohých zkoušely turecké letouny v syrském vzdušném prostoru zjistit polohu a aktivitu prostředků syrské protiletadlové obrany. Tomu by nasvědčoval i údajný let vysokou rychlostí v relativně malé výšce na nebo až za hranicí syrského vzdušného prostoru. Ať byl však účel jakýkoliv, Syřané cvičící nebo spíše zvědavé Turky sestřelili.

 

Foto: K sestřelu došlo 24 km od Sýrského pobřeží / Google Maps

V naprosté většině případů však stát s narušením vzdušného prostoru nereaguje okamžitým vypálením řízené střely pomocí protiletadlové obrany. Nejčastěji je snaha s letounem navázat spojení a upozornit jej na danou situaci.

Většinou však letouny naruší vzdušný prostor jen o několik málo kilometrů a často omylem. V případě, že neodpovídají nebo jej naruší směrem do „vnitrozemí“, vyšle dotčená země pohotovostní letouny. Ty zjistí opticky identitu letounu a pomocí známých signálů jej přesvědčí k vynucenému přistání. Samozřejmě pod křídly mají pro případ potřeby řízené střely, většinou krátkého dosahu. V předpisech však mají ještě před jejím vypálením (které je například v našem případě podmíněno schválením ministra obrany) vypálit směrem k letounu varovnou dávku z kanónu.

Nejasnosti kolem samotného sestřelu

Podle dostupných informací se lze domnívat, že turecký letoun skutečně na chvíli narušil syrský prostor. Nemusel však být úplně sám. Není nezvyklé, aby stíhací letouny plnili mise v páru s jiným strojem. Objevila se totiž informace, že Syřané vypálili i proti onomu druhému letounu, který však měl mít více štěstí a unikl.

Otázkou nicméně zůstává, pomocí jakého protiletadlového systému Syřané tureckou stíhačku sestřelili. Proslýchá se, že byla sestřelena ve vzdálenosti 24 kilometrů od syrského pobřeží – tedy již nikoliv v syrském vzdušném prostoru. Na definitivní rozuzlení si však budeme ještě muset počkat, pokud se vůbec někdy pravdu dozvíme.

Uvedená informace nicméně není v rozporu s tím, že střela byla na letoun, případně letouny, vypálena krátce po možném narušení vzdušného prostoru. Na druhou stranu nám to může leccos napovědět o typu použitého protiletadlového systému.

Pokud vezmeme v potaz výše uvedenou hodnotu, můžeme vytipovat hned několik typů protiletadlových systémů. Do více než 30 km dostřelí řízená střela 9K38 (výkonnější varianty i více) systému BUK. Ještě větší dostřel má velmi výkonný systém S-300. Podle typu střely je to zhruba 50 – 200 km. Na hranici výše uvedené vzdálenosti, může působit také systém středního dosahu KUB, který má mimochodem ve výzbroji česká armáda. Ten dostřelí přesně oněch 24 km. Dostačující dostřel však mají i starší, byť údajně (v Syrském případě) modernizované a výkonné střely S-200(M), S-125(M) a S-75(M).

Budeme-li předpokládat, že střela byla odpálená z pobřeží a letoun byl zasažen v menší vzdálenosti, než se udává, můžeme okruh „podezřelých“ ještě rozšířit. Za zmínku rozhodně stojí stále ještě moderní systémy 9K330 Tor a Pantsir-S1 s dostřelem 20, respektive 12 km. Ze seznamu však nemůžeme s jistotou vyškrtnout ani již starší 9K33 systém Osa. Jediná, jistě nevinná, je tak jen Tunguska, určená k ochraně tanků a jiné pozemní techniky před bitevními letouny a vrtulníky.

Sestřelen starý typ letounu, ale po modernizaci

Alespoň typ sestřeleného letounu známe celkem přesně. Jedná se původně o americké a německé letouny F-4 Phantom II modernizované na variantu označovanou jako RF-4E Phantom II. Ta je určená k průzkumu, což nahrává variantě o tom, že Turci sbírali informace o syrské protiletadlové obraně, čemuž nahrávají i údajné mapy trasy letounu.

F-4 Phantom II jsou stíhací dvoumotorové nadzvukové letouny určené ke vzdušnému boji a útokům na pozemní cíle. Hodně o sobě daly vědět během války ve Vietnamu a staly se také žádaným vývozním artiklem. O kvalitách letounů hovoří i to, že jsou dodnes ve službách německého Luftwaffe a s vyřazením se počítá až v příštím roce. Letoun vyniká robustností své konstrukce a výkonem. Ačkoliv už nepatří mezi nejnovější, je schopen po modernizaci plnit nejrůznější spektrum misí s využitím nového vybavení.

Sestřelený turecký letoun měl mít podle Turků funkční odpovídač IFF. I pokud by to byla pravda, Turky to nijak neomlouvá. Lze předpokládat, že syrská obrana je v pohotovosti a chystá se na hrozící konflikt, z čehož může vycházet i určitá nervozita. Jistou roli v sestřelu mohl sehrát i fakt, že režim Bašára Asada ztratil s Tureckem trpělivost. Turci totiž otevřeně podporují povstalce, což zhatilo donedávna ještě poměrně kladné vztahy obou zemí.

Na sestřelu si pak pověstně přihřáli polívčičku také Rusové. Sestřel tureckého letounu má být jasným důkazem o efektivitě ruských protiletadlových systémů a suverenity Sýrie. Připomeňme, že právě tyto typy ruských zbraní jsou západními médií často považovány za nespolehlivé.

Co bude následovat dáleí? Sýrie bude konzultovat další postup s NATO a sestřel považuje za napadení celého NATO. Oproti tomu Čína, Rusko, Írán a Sýrie mají podle íránské agentury Fars na začátku července uskutečnit společné vojenské cvičení.

 

Zničí Izrael ruské systémy S-300 v Sýrii?

http://www.armadninoviny.cz/znici-izrael-ruske-systemy-s-300-v-syrii3f.html?hledat=S%C3%BDrie

30.05.2013    rubrika: Události 57 komentářů    autor: Jan Grohmann

Izrael zatím oficiálně nepotvrdil dodání S-300 do Sýrie. "Nemáme žádnou jinou informaci kromě té, která se objevila v médiích. A tu teď prověřujeme," sdělil izraelskému deníku The Jerusalem Post nejmenovaný zdroj v izraelském vedení.

Dodávka raket zřejmě izraelské pozornosti neujde. Nejpravděpodobnější (možná jedinou) možností, jak lze dostat S-300 do Sýrie, je přeprava po moři. Izrael má nad daným územím k dispozici jak satelity, tak průzkumná letadla, a proto bude mít patrně o pohybu S-300 na syrském území detailní "real-time" přehled.

Izraelský poradce pro národní bezpečnost Yaakov Amidror jednal tuto středu v Izraeli se všemi velvyslanci Evropské unie. Amidror mimo jiné nastínil, kde leží pro Izrael pověstná nepřekročitelná "červená line". Ačkoli jednání probíhalo za zavřenými dveřmi, poskytli dva diplomaté pod podmínkou anonymity izraelskému deníku Haaretz informace o detailech jednání.

Amidror údajně uvedl, že Izrael nedovolí zprovoznění protiletadlového systému S-300 na syrské půdě. Podobně se vyjádřil ve středu také izraelský ministr obrany, když řekl, že pokud bude systém S-300 v Sýrii zprovozněn "Izrael bude vědět, co má dělat".

"Pochopili jsme ze slov Amidrora, že izraelská vláda nemůže zabránit dodávce systémů S-300 do Sýrie, proto bude proti nim působit po dodání, ale před uvedením do provozu," uvedl po setkání jeden z diplomatů.

Izrael má zatím poměrně dost času. Zprovoznění tak komplikovaného systému, jakým je S-300, trvá tři až šest měsíců. V chaotické situaci v Sýrii možná ještě déle. S novou technologií se také musí naučit zacházet syrští operátoři a technici – zřejmě při instruktáži v Rusku.

"V případě, že budou rakety k dispozici a v provozu, celý izraelský vzdušný prostor se stane bezletovou zónou," oznámil Netanjahu evropským ministrům zahraničních věcí. "Dodávka raket je významným bezpečnostním problémem pro Izrael a my nebudeme nečinně přihlížet."

V Izraeli naopak poradce Amidrora informoval evropské velvyslance o postoji Izraele k situaci v Sýrii a také popřel "nařčení", že Izrael tajně podporuje režim Bašára Assada. "Nemáme zájem zasahovat nebo ovlivňovat situaci v Sýrii," prohlásil, "budeme jednat pouze tehdy, když bude nutné chránit naši bezpečnost, a proto budeme bránit dodávkám vyspělých zbraní pro Hizballáh."

 

Zdroj: Israel Hayom, The Daily Beast

Izrael odhaduje počty mrtvých ve válce s Iránem

http://www.armadninoviny.cz/izrael-odhaduje-pocty-mrtvych-ve-valce-s-iranem.html?hledat=S%C3%BDrie

06.08.2012    rubrika: Události 19 komentářů    autor: Ctirad Sviták

Izrael se vážně připravuje na válku s Iránem, respektive s hnutím Hizballáh. Kdyby k ní došlo nyní, zaplatilo by ji svým životem kolem 200 izraelských civilistů. Pokud se však do takovéto války zapojí také Sýrie, vzroste počet zabitých izraelských civilistů přibližně na tři sta. Tvrdí to, s odvoláním na studii, kterou si v minulých týdnech nechalo vypracovat izraelské ministerstvo obrany, agentura Reuters. 

Analýza vychází především z počtu raket, kterými potencionální protivníci Izraele disponují. Předpokládá také, že izraelská armáda je velmi dobře připravena na odražení případného raketového útoku.

Izraelští vojenští analytici se navíc domnívají, že iránské rakety dlouhého dolety pro jejich zemi vážnou hrozbu nepředstavují. Předpokládají, jak vyplývá ze zmíněné analýzy, že jsou v tak špatném technickém stavu, že se valná část raket Iránu vůbec nepodaří odpálit a další se kvůli technickým problémům zřítí daleko od hranic Izraele. A především, většinu íránských raket dokáže izraelské letectvo v případě války zničit přímo v Iránu ještě před odpálením.

Analýza vychází také ze skutečnosti, že při navádění na cíl jsou íránské rakety velmi nepřesné. Předpokládá proto, že i kdyby některé z nich přeci jen zasáhly izraelská města, počet obětí by nebyl velký.

Vychází se přitom z faktu, že během války s Libanonem v roce 2006 zahynuli v důsledku raketových útoků jen ti civilisté, kteří se nestihli včas ukrýt v krytech a že se úroveň civilní ochrany v zemi, včetně systému varování před raketovými útoky, se od té doby výrazně zlepšila.

Autoři analýzy rovněž prohlašují, že radary, kterými je v současnosti vybavená izraelská armáda, jsou schopny zaznamenat přípravy na odpálení iránské rakety patnáct minut před jejím startem.  

Za mnohem větší nebezpečí pro civilní obyvatele proto analýza považuje rakety krátkého a středního doletu, které by hnutí Hizballáh mohlo odpalovat z území, bezprostředně sousedících s Izraelem.

Autoři analýzy proto soudí, že v případě války bude záležet na tom, jak rychle budou izraelské tajné služby schopny zjistit kdy a odkud mají být tyto rakety odpáleny. A jak rychle je následně bude izraelské letectvo schopné zničit.

Irán disponuje raketami „Qader'“ a „Nour", které jsou označovány jako rakety dlouhého doletu. Agentura Reuters ale již dříve s odvoláním na iránskou státní tiskovou agenturu Fars uvedla, že maximální dolet raket Qader je pouhých 200 km.   

Dlouhodobě nepřátelské vztahy mezi Izraelem a Iránem se vyhrotili po teroristickém útoku 18. července letištního roku na autobus s izraelskými turisty u letištního terminálu v bulharském Burgasu. Izrael z jeho organizace obviňuje Irán a hnutí Hizballáh, iránská vláda naopak tvrdí, že šlo o protiíránskou provokaci izraelských tajných služeb.

 

Povedou útok na Sýrii také F-22A Raptor?

http://www.armadninoviny.cz/povedou-utok-na-syrii-take-f-22a-raptor3f.html?hledat=S%C3%BDrie

30.08.2013    rubrika: Události 5 komentářů    autor: Jan Grohmann

Ve Středozemním moři jsou připravené francouzské a americké lodě k útoku na Sýrii. Vojenští analytici očekávají, že první vlnu útoků povedou střely s plochou drahou letu Tomahawk. V éteru se však objevila domněnka, že k překonání syrské protivzdušné obrany mohou Američané použít také stíhačky F-22A Raptor.

Američané začali vyvíjet stíhačku F-22A Raptor v 80. letech jako protiváhu k nastupujícím sovětským stíhačkám Suchoj Su-27. Studená válka skončila, ale projekt nové stíhačky pokračoval dále. Celkově americké letectvo US Air Force získalo 187 stíhaček F-22A Raptor za 67 miliard dolarů.

Vysoce výkonná a elektronikou prošpikovaná stíhačka však od zavedení do výzbroje (2005) nemohla nikde prokázat své kvality. Operace v Iráku, Afghánistánu nebo Libyi se vedly proti protivníkovi se slabou nebo dokonce žádnou protiletadlovou obranou. Avšak současná Sýrie je jiný příběh…

„Sýrie není Libye,“ vysvětluje Mark Gunzinger, vedoucí pracovník organizace Centra pro strategické a finanční posudky. „Jejich protivzdušná obrana vzbuzuje respekt. „Použití F-22 k potlačení těchto hrozeb a k podpoře kapacit nutných k proražení obrany, se jeví jako dobrý nápad.“

Kromě francouzské letadlové lodi Charles de Gaulle a fregaty Chevalier Paul jsou v oblasti připraveny čtyři americké torpédoborce USS Ramage, USS Mahan, USS Barry a USS Gravel. Na místě jsou přítomny také lodě Královského námořnictva. Britský ministr obrany Philip Hammond však uvedl, že se Británie nezúčastní žádné vojenské akce proti Sýrii.

Hlavní tíhu u prvního útoku ponesou zřejmě střely Tomahawk – každá v hodnotě 1,5 miliónů dolarů. Střely Tomahawk posledních verzí jsou několikanásobně dražší než přesně naváděné bomby. Na druhou stranu mohou být odpáleny z bezpečné vzdálenosti. Střely s plochou drahou jsou ideálním útočným prostředkem k ničení stacionárních cílů – letiště, sklady paliva a zbraní nebo syrských protiletadlových systémů S-75 Dvina nebo S-200.

Pokud bude americké letectvo chtít zapojit i letectvo, stíhačky F-22A jsou zřejmě nejlepší volbou k potlačení syrské protivzdušné obrany. Každá stíhačka F-22A Raptor může nést až dvě přesně naváděné bomby JDAM o hmotnosti 453 kg (1000 liber). Pro vlastní ochranu ponesou stíhačky také dvě střely AIM-120 AMRAAM a dvě AIM-9 Sidewinder.

Zda se F-22A Raptor objeví nad Sýrii, záleží na tom, jak dlouho se chce „koalice ochotných“ angažovat v Sýrii. Při omezeném „potrestání“ zřejmě postačí střely s plochou drahou letu. Při intenzivnějším zapojení bude nutné zničit silnou syrskou protivzdušnou obranu, včetně stovky mobilních moderních systémů středního dosahu Pantsir-S1 (50 kusů) a Buk-M2 (48 kusů).

 

NÁZOR: Úder v Syrii – stará písnička od nové kapely

http://www.armadninoviny.cz/nazor-uder-v-syrii-stara-pisnicka-od-nove-kapely.html?hledat=S%C3%BDrie

28.08.2013    rubrika: Události 14 komentářů    autor: Mgr. Ondrej Rajkovič

Napětí kolem Syrie vzrostlo v posledních dnech takřka několikanásobně a po silném tlaku Francie a Velké Británie se začíná formovat „koalice ochotných“ k provedení úderu proti Syrii. Administrativa amerického prezidenta Obamu se nechala slyšet, že v případě vojenského zásahu se bude jednat o úder s omezeným použitím síly. Taková volba slov je velice podobná přístupu jedné z minulých vlád USA.

Za posledních 25 let se v USA s téměř mechanickou pravidelností střídaly vlády demokratů a republikánů. S výjimkou období vlád prezidentů Reagana a Bushe staršího se po uplynutí jednoho či dvou volebních období změnila nejen osoba prezidenta, ale také vládní filosofie.

V letech 1977-1981 byl u moci demokrat Jimmy Carter za jehož vlády došlo ke katastrofě na Desert One – tedy k nevydařenému pokusu o záchranu rukojmích z Íránu. Následně po něm nastoupili v letech 1981 až 1993 republikáni Ronald Reagan a George H. W. Bush. Prezident Bush byl následně vystřídán v letech 1993 až 2001 demokratem Billem Clintonem, kterého pak nahradil v letech 2001 až 2009 George W. Bush.

Nyní je u moci další z demokratů, Barack Obama. Důvodem pro tento krátký výlet do historie je nástin podoby zahraničních intervencí USA za vlád demokratů a vlád republikánů.

Jimmy Carter schválil jedinou zahraniční intervenci – nasazení jednotek SOF pro záchranu rukojmí v Teheránu, a i tato skončila fiaskem. Zde pochopitelně není možné vinit prezidenta za vojenský neúspěch, ale je potřebné si uvědomit, že za vlády tohoto prezidenta nedošlo k žádnému dalšímu vojenskému zásahu. Co víc, rozpočet na ozbrojené síly prošel revizí a byl značně snížen.

To se značně změnilo po nahrazení Cartera republikánem Reaganem. Za vlády tohoto republikána vedlo USA invazi na Grenadu v roce 1983 (Operace Náhlá zuřivost) a US Navy provedlo v roce 1986 úder na Libyi jako odvetu za podporu bombovému útoku v Berlíně.

Reaganův nástupce, republikán Bush starší stál v čele USA při invazi do Panamy v roce 1989 a stejně tak i při operacích Pouštní štít a Pouštní bouře. V poslední dekádě 20. století byl v Bílém Domě demokrat Bill Clinton, který zaangažoval USA do konfliktů na Balkáně – nejprve při rozpadu Jugoslávie a pak i při konfliktu v Kosovu.

V Perském zálivu se USA drželo vynucování bezletových zón v rámci čtyřech různých operací a toto angažování bylo doplněno v roce 1996 o operaci Pouštní úder kdy se síly námořnictva a letectva podílely na neutralizaci irácké protivzdušné obrany. Rovněž není možné pominout raketový úder proti několika cílům v Súdánu jako odvetu za bombový útok na velvyslanectví USA v Keni a Tanzánii.

Začátek 21. století pod taktovkou republikána George Bushe mladšího přinesl zapojení USA do konfliktů zejména v Afghánistánu a Iráku, ale také spuštění globální kampaně proti terorismu. Toto zapojení si vyžádalo rozsáhlé nasazení ozbrojených sil všech specializací a druhů po celém světě a nárůst americké angažovanosti v mezinárodních vztazích.

Prezident Bush mladší byl v roce 2009 vystřídán demokratem Barackem Obamou a zahraniční politika USA se opět změnila. Dvě volební období tohoto prezidenta byly poznačeny stažením amerických jednotek z Iráku, postupným omezováním počtu jednotek v Afghánistánu, vlažným zapojením se do úderu proti Libyi anebo intervence v Mali.

Nyní máme opět možnost vidět použití demokratické příručky pro zahraniční politiku v praxi. V Syrii se USA angažuje zejména prostřednictvím podpory povstalců, kteří z velké části ani nesdílejí stejné hodnoty jako USA. Jediným důvodem pro jejich podporu je fakt, že stojí proti Bašáru Assadovi.

Je tedy docela možné, že jeden z povstaleckých velitelů, kteří bojují v těchto dnech v Syrii je budoucím Usámou bin Ládinem. Rčení o tom, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel nemusí v zahraniční politice platit pokaždé.

Stejně tak je možné pozorovat značné pochybnosti o vhodnosti zvolené formy úderu. Použití střel Tomahawk nebo leteckých úderů je dobrým krokem pro potlačení protivzdušné obrany, ale jen tehdy, pokud hned poté nasleduje nasazení konvenčních sil.

Povstalci totiž nemusí mít i po spojeneckých úderech dostatečné síly pro to, aby porazili armádu prezidenta Assada. Toto vše bylo velmi dobře okomentováno americkým válečným žurnalistou Michaelem Yonem, když na svém facebook-ovém profile napsal: „Připravujeme se na válku a nemáme určený cíl.“

Velká část světa si tedy klade otázku: Jaký je cíl a účel intervence v Syrii? Budou letecké a námořní údery stačit, aby ukončily vleklou občanskou válku? Zde je možné se jen dohadovat a očekávat jak se bude situace vyvíjet v nadcházejících hodinách a dnech.

 

Události

http://www.armadninoviny.cz/izraelska-armada-syrie-je-pripravena-pouzit-chemicke-zbrane.html?hledat=S%C3%BDrie

17.04.2013    rubrika: Události 7 komentářů    autor: Jan Grohmann

Generálmajor Aviv Kochavi, náčelník izraelské vojenské zpravodajské služby, oznámil na 13. ročníku bezpečnostní konference Herzliya, že je režim Bašára Asada připraven použít chemické zbraně. "Asad nadále proklamuje kontrolu nad syrskými chemickými zbraněmi, letectvem a vojenskou technikou. Asad podniká v současné době přípravy na použití chemických zbraní. Rozkaz k použití chemických zbraní sice ještě nevydal, ale připravuje se na něj," pravil Kochavi ve svém vystoupení.

Kochavi varoval především před ubývající schopností syrské vlády kontrolovat území a vlastní sklady vojenské techniky, a to včetně chemických zbraní. Nutno podotknout, že Izrael prakticky otevřeně upřednostňuje čitelný režim Bašára Asada před neskonalým chaosem, který po Asadově pádu v Sýrii téměř jistě nastane.

Co se Izraele týče, je to vskutku paradoxní situace, neboť režim Bašára Asada zcela nepokrytě podporují také Írán a Hizballáh, avšak z úplně jiného důvodu než Izrael. Irán měl donedávna v Sýrii nejbližšího spojence, přes něhož dodával Hizballáhu zbraně .

A právě proto jak Hizballáh, tak Írán syrskou vládní armádu otevřeně vojensky podporují. V Sýrii podle Kochaviho působí na 50 000 zahraničních a počet má údajně vzrůst na 100 000 mužů. Kontingent byl vycvičen a vyzbrojen Hizballáhem a financován Íránem. Oba aktéři pak předpokládají, že po Asadově pádu budou vojáci chránit íránské zájmy v Sýrii.

Kochavi rovněž označil další dvě klíčové hrozby pro Izrael: kromě situace v Sýrii také Írán a palestinskou samosprávu. Na íránskou adresu pak uvedl: "…Íránský jaderný program se vyvíjí pomaleji, než se myslelo, ale je v pohybu. Při současném tempu obohacování 14 kg uranu měsíčně je Írán schopen vyrábět 5 až 6 jaderných bomb každý měsíc, pokud bude chtít. Írán pak dbá na to, aby nepřekročil pomyslnou mezinárodní čáru, protože přežití režimu má největší prioritu."

Co se týče situace na palestinských územích, panuje zde pro Izrael relativní klid. "Relativní klid, který jsme v posledních měsících pozorovali, je pouze proto, že si to Hamás přeje. Díky operaci Pilíř obrany byly schopnosti Hamásu potlačeny. Nyní nastal čas zotavení se (pro Hamás – pozn. redakce) a plnění závazků vůči Egyptu, který se stará o dodržování mírové dohody."

 

Granáty na Turecko zřejmě ze Sýrie vypálili protivládní vzbouřenci

http://www.armadninoviny.cz/granaty-na-turecko-zrejme-ze-syrie-vypalili-protivladni-vzbourenci.html?hledat=S%C3%BDrie

09.10.2012    rubrika: Události 3 komentářů    autor: Ctirad Sviták

Granáty, které v minulých dnech zasáhly turecké území při hranicích se Sýrií, nevypálily pravděpodobně jednotky věrné syrskému prezidentovi  Bašáru Assadovi. Vyplývá to z výsledků vyšetřování, které provedly turecké orgány. S odvoláním na turecký deník Yurt o tom včera informovalo ruské internetové periodikum Ekspert Online.

Jak Yurt, s odvoláním na „dobře informované zdroje“ uvádí, že expertiza zbytků granátů, které zasáhly turecké území, prokázala, že jde o munici, která mohla být vypálená pouze z granátometů, které má ve výzbroji turecká armáda. Právě tyto zbraně turecká vláda nedávno poskytla ozbrojencům, bojujícím proti současnému syrskému režimu.

Podle portálu Ekspert Online také německá televise ZDF odvysílala dvě reportáže, z nichž je zřejmé, že útoky na turecké území zorganizovali protivládní ozbrojenci.

O tom, že Turecko není nezúčastněným pozorovatelem, v rámci na syrském území probíhajících bojů, svědčí i jiné informace, které se v posledních dnech objevily v médiích.

Podle ruské tiskové agentury IA Regnum měl „syrský“ minometný útok otevřít turecké armádě dveře k tomu, aby s mezinárodní podporou vpadla do Sýrie a obsadila její severní oblasti, v nichž žijí převážně Kurdové. Na tomto území má totiž své základny Strana kurdských pracujících (PKK), usilující o osamostatnění jihovýchodních oblasti Turecka.

Někteří politologové, zabývající se touto oblastí navíc v těchto dnes vyslovili názor, že existuje ještě jeden důvod, proč Turecko v Sýrii podporuje vzbouřence, bojující proti stávajícímu režimu. Ruská tisková agentura Regnum citovala arménskou politoložku Anušu Ovenisjanovou, podle které Ankara usiluje o zničení nebo alespoň výrazné oslabení velké arménské komunity, která v Sýrii žije.

„Turecko rozhodně není zemí, která by měla zájem na tom, aby v Sýrii žila silná a na Blízkém Východě nejlépe organizovaná arménská komunita,“ prohlásila před pár dny na tiskové konferenci Ovenisjanová. Současně uvedla, že tuto komunitu utvořili uprchlíci, kteří přežili Ankarou organizovaný protiarménský pogrom v roce 1915 v Osmanské říši.

 

Současně uvedla, že bojů o Aleppo, které je centrem arménské komunity v Sýrii, se v poslední době účastní stále více tureckých žoldnéřů, kteří cíleně útočí na čtvrti obývané právě Armény. Obavy o osud arménské menšiny v Sýrii po případném pádu Assadova režimu vyslovil pro tiskovou agenturu Regnum také bývalý arménský velvyslanec v Libanonu Arman Navasardjan.

 

Již citovaný internetový portál Ekspert Online uvedl s odkazem na německý list Die Welt, že v pozadí vzbouřenci zinscenovaného útoku na turecké území může být skutečnost, že je zaskočilo nedávné rozhodnutí Turecka a Kataru výrazně snížit jejich finanční podporu. A tento ozbrojený útok „syrské armády“ měl obě země od omezení materiální podpory odradit.

 

O tom, nakolik je pozice Turecka v syrském konfliktu nestranná svědčí i informace, kterou zveřejnila tisková agentura Rosblat. Podle ní syrské bezpečnostní síly před několika dny zlikvidovaly v pohraniční oblasti skupinu islamistických ozbrojenců, která do země pronikla právě z Turecka.

 

V reakci na vyostřující se napětí na syrsko-turecké hranici syrská vláda v minulých dnech nařídila svým jednotkám ukončit jakékoliv vojenské operace v desetikilometrovém pásu podél hranice s Tureckem. Současně také v podstatě vyhlásila nevelkou bezletovou zónu nad vlastním územím, když zakázala svému letectvu operovat nad touto zónou.

Zdroj: Ekspert Online, Regnum, Rosbalt

 

Sýrie – muslimská občanská válka

http://www.armadninoviny.cz/syrie-muslimska-obcanska-valka.html?hledat=S%C3%BDrie

17.05.2013    rubrika: Události 33 komentářů    autor: Jan Grohmann

Zatímco „západ“ přešlapuje na místě a hledá způsob, jak se postavit k situaci v Sýrii, šíitský Írán už aktivně podporuje režim Baš