POVAHA POLITICKÉHO STRANICTVÍ

(Úryvek z díla Eduarda Beneše z roku 1923).

Politické strany v praxi jsou soubory, z nichž se vytvoří vždy dva prvky. Vůdčí menšina, která aktivně vládne, a vedená většina, která tvoří masy strany. Celá strana má pracovat ve prospěch zájmů obou částí, ale menšina má vždy z celé práce prospěch nepoměrně větší. Žije zpravidla ne jen z prospěchů, jež strana jako celek získá, ale nad to ještě z finanční a mravní síly strany samé. A tak strana konec konců jsou tito vůdčí lidé, tato menšina, která nejčastěji KE SVÝM CÍLŮM OSTATNÍ ČLENY JEN VYUŽÍVÁ, snaží se je udržet tu a tam jim hozenou výhodou. Ve straně VZNIKÁ OLIGARCHIE. Na jedné straně vládnoucí vůdcové a na druhé straně slepě vedené, ovládané masy. Ó, JAK DALEKO JSME OD IDEÁLŮ PRAVÉ DEMOKRACIE.

Materiální vedení pak v pravdě znamená ZNEUŽÍVÁNÍ SVÉHO POSTAVENÍ k nejcyničtějšímu znásilňování a bohatnutí, nebo alespoň pohodlné žití ze své strany. Takové vedení tak ve skutečnosti znamená rozpoutati nejnižší sobecké vášně slávomamem opojených jedinců a dovedné využívání mas k osobním cílům.

Teprve nyní však přicházíme k nejbolestnějším následkům všech těchto poměrů. Bezohledná kritika, štvavá a lživá agitace způsobují, že širokým vrstvám lidu se jeví pojednou všecka veřejná práce, všechny snahy, všechny ideály, jako předstírané, vymyšlené, pokrytecké. Lidové vrstvy ztrácí víru v pravdu, ctnost i čest. Víra v budoucnost, ideály, šmahem ze života veřejného mizí. Strany se vzájemně obžalovávají z týchž zločinů a známou svou stranickou "logikou" a rozumováním skutečně svá obvinění prokazují.

Lidé přirozeně pak přestanou důvěřovati v ideály, jež se jim dosud hlásaly, o jejich svátosti tolik se strany namluvily a jež pojednou se jeví ve vší nahé neupřímnosti jako nejhmotnější zájmy a zastírané osobní spády. Všude se jeví jen lež a podvody, skutečné zásluhy se neoceňují, nezištnost se nechápe a pokládá se ve veřejném životě za nemožnou. Následkem toho ve vrstvách široké veřejnosti STRANY ZTRÁCEJÍ VEŠKEROU DŮVĚRU.

Ó, JAK DALEKO JSME OD IDEÁLŮ PRAVÉ, PRAVDIVÉ DEMOKRACIE.

(Eduard Beneš 1923)