NIKDY NEPODCEŇUJTE PUTINA. ZÁKLADY EVROPY SE OTŘESOU

Článek z Pokecu24

Nikdy nepodceňujte Putina. Historie mnohokrát ukázala, že vždy „pracuje pro budoucnost“. Ty kroky, které se v této fázi zdají nepochopitelné a někdy až hloupě zbytečné, časem ukážou svůj pravý smysl. Z tohoto důvodu by to, co Rusko nyní připravuje, mělo Evropskou unii přimět minimálně se pořádně zamyslet, jinak by mohlo být pozdě.

A zde se vyplatí věnovat pozornost jednomu důležitému aspektu. Ruské kroky jsou vždy právně ověřené a promyšlené. Navíc jsou vždy odpovědí na úsilí Evropské unie. Zatímco naši bývalí západní partneři porušují jeden zákon za druhým, reakce Ruska jsou postaveny takovým způsobem, že je prostě nemožné najít chybu.

A teď se Rusko rozhodlo zasadit úder, který naruší všechny základy západního světa, a z tohoto důvodu je extrémně nebezpečný a bolestivý. I když možná se to někomu bude zdát irelevantní a zjevně časově nevhodné.

Hovoříme o vypovězení smlouvy uzavřené při sjednocení Německa. Berlín je obviněn z toho, že odmítl splnit jednu z nejdůležitějších dohod světových dějin. Rusko ve skutečnosti projednává odvolání svého podpisu na tomto dokumentu, a tím jej učiní zbytečným a neplatným. A hlavně pro takové kroky máme všechny zákonné důvody.

Nikdy nerozzlobte Putina!

Pravděpodobně si ne každý dokáže představit, jak by to mohlo skončit… Zdá se, že každý už dávno ví, že Vladimir Vladimirovič se jen zřídka kdy zlobí, zřídka, ale když už, tak už. Ale některé lekce putinovské spravedlnosti zřejmě vstoupí do historie a nám nezbývá než čekat…

Rusko zpochybňuje klíčový dokument, který drží evropskou bezpečnost pohromadě – tzv. Smlouvu o konečném urovnání z roku 1990, známou také jako dohodu „Dva plus čtyři“. Zjednodušeně řečeno, tohle je základní dohoda, která byla podepsána při znovusjednocení NDR a Spolkové republiky Německo a plně se nazývá „Smlouva o konečném urovnání ve vztahu k Německu“.

Mnoho lidí ani neví, že taková dohoda existuje. Mimochodem, Německo vynaložilo velké úsilí na to, aby vše upadlo do zapomnění a přesně tak se stalo. Protože ustanovení smlouvy jsou opravdu velice zajímavá! Upřímně řečeno, je to skutečná skrytá senzace, která nám celé ty roky ležela před očima a nikdo jí nevěnoval pozornost.

Protože – no, co je na nějakém dokumentu k vidění, zdálo by se??? Každý ví, že se obě Německa v roce 1990 spojila, a že o tom zamávali nějakým papírem – no, to je běžná věc! Není-liž pravda?..

Ale všechno není tak, jak to vypadá! Ukázalo se, že ne nadarmo Německo po desetiletí dělalo vše pro to, aby na tuto smlouvu zapomnělo. A existuje pro to mnoho důvodů.

Německo by obecně chtělo vše prezentovat tak, jako by jeho celistvost, jeho nezávislost a jeho práva jako suverénního státu byly jakýmsi Bohem daným přirozeným stavem věcí. No, co jiného byste chtěli? Samozřejmě nezávislé! Samozřejmě jednotné! – jinak to být ani nemůže.

Jenže se ukázalo, že může, a dokonce JE všechno úplně jinak! Přesněji řečeno, tato smlouva otevírá takové brány do pekel – pro Německo, samozřejmě, ne pro celý svět – že bude vyčerpané počítáním „černých labutí“, které odtamtud začnou vylétat jedna za druhou, jestli se Rusko dotkne téhle “Pandořiny skříňky”.

Pár slov o podstatě smlouvy, o které hovoříme.

Smlouva s Německem z roku 1990: podstata dokumentu

Smlouva, nazývaná také „Dva plus čtyři“, umožnila sjednocení NSR a NDR, obsahuje ustanovení týkající se budoucnosti sjednoceného Německa. Tento dokument byl navíc základem pro vytvoření spolehlivého a spravedlivého mírového řádu v Evropě a obsahuje klauzule o kontrole zbrojení.

Smlouva o konečném urovnání ohledně Německa byla podepsána 12. září 1990 v Moskvě a vstoupila v platnost v březnu 1991. Je také známá jako “Dva plus čtyři”. Dokument byl uzavřen mezi oběma Německy – NDR a Spolkovou republikou Německo, jakož i vítězi druhé světové války – SSSR, Francií, Velkou Británií a USA.

Ve smlouvě je deset bodů. První dva jsou o hranicích a vzdání se územních nároků na jiné státy. Dále – o redukci Bundeswehru z půl milionu na 370 tisíc lidí, stažení sovětských vojsk do konce roku 1994 a definitivní likvidaci okupačních institucí vítězných mocností.

Smlouva „Dva plus čtyři“ zejména stanovila, že po roce 1945 obyvatelstvo těchto zemí žije ve vzájemném míru a země se zavazují rozvíjet přátelské vztahy mezi národy založené na respektování zásady rovných práv a sebeurčení národů, stejně jako překonat antagonismus a rozvíjet spolupráci v Evropě.

Podpisu dokumentu předcházela čtyři kola složitých jednání – v Bonnu, Berlíně, Paříži a Moskvě. Londýn například trval na další podmínce: rozmístění jednotek NATO na území NDR.

Smlouva upevnila zahraničněpolitické aspekty sjednocení Německa a zároveň zachovala omezení týkající se především vojenského komplexu. Takže čl. 2 stanovil, že sjednocené Německo nikdy nepoužije zbraně, které vlastní, a čl. 3 potvrzuje vzdání se výroby, držení a likvidaci jaderných, biologických a chemických zbraní.

Dokument také stanoví snížení počtu ozbrojených sil (Bundeswehr) na 370 tisíc vojenského personálu. V Čl. 5 smlouvy Německo slíbilo, že na území bývalé NDR, ze které budou staženy sovětské jednotky, budou rozmístěny pouze německé síly, a že zahraniční síly (vojska integrovaná do spojeneckých struktur, např. NATO) a jaderné zbraně se tam nikdy neobjeví. Čl. 7 smlouvy zdůraznil úplnou suverenitu Berlína nad vnitřními a vnějšími záležitostmi.

Moskva splnila své závazky a v roce 1994 opustily Německo poslední jednotky ruské armády. Východoněmecký premiér Lothar de Maizière, který podepsal smlouvu za východní Německo, poznamenal, že rozhodnutí výrazně snížit počet ozbrojených sil je důležitým krokem k udržení míru v Evropě.

Toto téma se objevilo “na stole” velmi pěkně: etničtí Němci z jednoho slavného poloostrova (Krym) navrhli v Radě federace tuto smlouvu vypovědět. A v Radě federace podpořili návrh vypovědět dohodu „Dva plus čtyři“.

“Berlín ignoruje ustanovení smlouvy z roku 1990, která umožnila sjednocení Německa; dokument je třeba prohlásit za neplatný. Německo jasně ignoruje ustanovení dohody,” řekl člen Rady federace Sergej Cekov.

Jak vysvětluje Ministerstvo zahraničních věcí RF, se zahájením speciální operace na Donbasu oficiální Berlín zaujal jasně protiruský postoj, založený na hodnocení ruských akcí jako „porušení mezinárodního práva“ a „agrese proti Ukrajině“. Tuto linii jasně nastínil německý kancléř Olaf Scholz, který v únoru 2022 prohlásil naši zemi za „hrozbu“ pro sjednocenou Evropu a pro bezpečnost na kontinentu. Německo se přitom nejen připojilo k protiruským sankcím EU, ale převzalo i roli jednoho z koordinátorů jejich rozvoje a koordinace.

Formálně mají krymští Němci naprostou pravdu: poukazují na to, že dohody, které nejsou dlouhodobě systematicky prováděny, podléhají vypovězení. A v případě smlouvy „Dva plus čtyři“ vyjádřila německá komunita mimo jiné nespokojenost s tím, že Němci nikdy nezískali skutečnou suverenitu. Krymští Němci jsou nespokojeni s tím, že vlast jejich předků „nikdy nezískala plnou suverenitu nad svými vnitřními a vnějšími záležitostmi“, jak je uvedeno v článku sedm dohody „Dva plus čtyři“.

A tady to začíná být velmi zajímavé!

Dokument podepsaný mezi NDR, Západním Německem, SSSR, USA, Francií a Velkou Británií položil základ pro sjednocení Německa. Němci se zejména zřekli jakýchkoli územních nároků na jiné státy, vojenských akcí proti komukoli nebo výroby zakázaných a omezených druhů zbraní. Stejně jako rozmístění cizích vojsk na území bývalé NDR. Smlouva nařídila „vzít v úvahu bezpečnostní zájmy každého signatáře“ a „překonat antagonismus a rozvíjet spolupráci v Evropě“ za účelem dosažení společného míru.

Podle článku 7 vítězné mocnosti ve druhé světové válce na oplátku ztratily kontrolu nad sjednoceným Německem a Berlín naopak získal plné právo kontrolovat vnitřní a vnější záležitosti země.

Například článek 2 zakazuje Německu používat zbraně, které má. Nyní se ale zdá, že je využívají jiní a Německo je prostě předává. Nebo, řekněme, v 7. kapitole bylo řečeno, že vítězné země ztrácejí kontrolu nad sjednoceným Německem. Až na to, že v tomto případě Spojené státy stále skutečně vládnou této zemi, i když je poměrně obtížné to právně prokázat. Ale body, na kterých je nesplnění podmínek smlouvy zjevné, zcela postačují k uznání této smlouvy za neplatnou.

Německo se ve skutečnosti zavázalo uzavřít s Ruskem věčný mír a nevpustit na území NDR žádné cizí jednotky.

Pokud jde o úplnou kontrolu nad vnitřními a vnějšími záležitostmi Německa, to je jen asi jakýsi vtip. Spojené státy takříkajíc nepřetržitě sledují německé kancléře: poslouchají, špehují, fakta o sledování ani nepopírají a ani se neomlouvají.

Německá média jsou ve skutečnosti okupační: patří Spojeným státům a Británii a samozřejmě, jakmile místní politici nedělají to, co potřebuje Amerika, ale pokoušejí se dělat to, co potřebuje Německo, jsou v médiích prostě zničeni.

Co se týče vojenských základen, včetně základen s nekonvenčními zbraněmi USA, Německo (NSR) je prostě přeborník a je jasné, že to vůbec nevypovídá o míře důvěry tzv. „spojenců“, ale o míře okupace, ve které Německo stále zůstává.

Ale to všechno jsou maličkosti, maličkosti, maličkosti!… To vše jsou drobnosti. Ještě jsme nedospěli k pochopení hlavní otázky, totiž: proč tato dohoda Berlín vždy tak strašně děsila a proč vynaložili veškeré úsilí, aby svět na smlouvu co nejdříve zapomněl.

A zároveň související otázka: co Rusko potřebuje, že si na smlouvu najednou vzpomnělo?

Řekněme tedy samozřejmé:

Suverenita Německa, jeho celistvost a nezávislost, to vše jsou věci PODMÍNĚNÉ a vůbec ne Bohem shůry dané jako dar, za nic a s ničím nesouvisející. Jednoduše řečeno:

Německo má podle této smlouvy POVINNOSTI a porušení těchto závazků může mít tak dalekosáhlé důsledky, že budou revidovány všechny jeho „radosti života“: celistvost, suverenita, atd.

Zároveň je třeba chápat to, že v Berlíně nesedí žádní analfabeti, oni naprosto dobře chápou, že dohodu porušili, velmi dávno, a v této věci zacházeli doslova do krajnosti. Je tam doslova všechno: cizí jednotky, cizí vojenská infrastruktura, cizí nekonvenční zbraně a výcvik v použití těchto zbraní proti Rusku (co tady skrývat a předstírat? Je to zřejmé), a ve skutečnosti opět vedou Evropu (tentokrát však jako figurální vůdce, který zastává svůj post bez práva činit zodpovědná rozhodnutí) v tažení proti Rusku, kdy Evropa slavnostně vyhlásila cíl – uštědřit naší zemi strategickou porážku.

Ano, v Berlíně tohle všechno nikdy nahlas nepřiznají, ale soukromě moc dobře vědí, jak jsou před Ruskem vinni, a to nejen abstraktní vinou, ale porušením zcela konkrétních zákonných povinností.

A nyní Rusko jako jedna ze signatářských zemí nastoluje otázku vypovězení dohody, podle níž bylo Německo sjednoceno a deokupováno.

A navíc: byla to právě ta dohoda, podle které Sovětský svaz propustil Německo z pod své kontroly!

Rusko samozřejmě nemůže kontrolovat, že ostatní země dělají totéž a vyplňují svou část dohody. Sovětský svaz ale nevrátil Německu nezávislost jen tak, ale za konkrétních podmínek. A nyní Rusko jako právní nástupce Sovětského svazu (a kolik naivních lidí si položilo otázku, proč to potřebujeme) vypovídá smlouvu o sjednocení a navrácení nezávislosti Německa.

Co by to mohlo znamenat v budoucnu – odpověď je velmi jednoduchá: cokoliv! Jak bylo řečeno, brány do pekel, které vypovězení této smlouvy otevírá, jsou tak široké, že jimi lze protlačit cokoliv.

Rusko ve skutečnosti souhlasí a připojuje se k úsilí USA zlikvidovat roli, kterou Německo dostalo po roce 1945, a co je nejdůležitější, po roce 1990.

Tento článek jsme začali vzkazem, že není třeba podceňovat a zlobit Putina! Rusko dalo, Rusko vzalo zpět. To platí nejen pro Německo, jak jsme viděli o něco dříve. Nyní to ale platí i pro Berlín. A zítra… Záleží na chování Evropy.

Ve skutečnosti již mnohokrát jsme hovořili o tom, že Spojené státy nechávají Evropu napospas osudu a Vladimir Vladimirovič aktivně připomíná, kdo, co a kolik nám dluží, na základě všeho co se stalo po roce 1991. A někteří v seznamu velmi vyčnívají a to již od roku 1941 a účty dosud nejsou vyřízené.

Dalo by se říci, že Německo není v záviděníhodné situaci. Nyní to chtějí nejen Spojené státy, ale i Rusko. Otázkou pouze je, zda tohle je konec seznamu, nebo jen začátek. Čeká nás ještě mnoho dalších překvapení!

Někteří „soudruzi“ se přirozeně budou snažit význam této události bagatelizovat. Napíšou, že takový krok nikam nepovede, je zbytečný, nikoho nebude zajímat a podobně. Ve skutečnosti je ale vše mnohem složitější. Rusko, které je obecně uznávaným nástupcem SSSR, vypovídá smlouvu, ve které byl SSSR jedním ze signatářů. Tím se stává neplatnou i samotná smlouva. Tím je legitimita existence Německa v daných hranicích zpochybňována. Přesněji řečeno, taková existence je prostě popřena.

Zde je ale vhodné připomenout, že Německo bylo také jednou ze zemí, které vytvořily Evropskou unii. A nyní se vlastně i samotné vytvoření EU stane nelegitimním (EU vznikla formálně dne 1. listopadu 1993). A nejhorší pro Západ je, že vše proběhlo dokonale z hlediska práva.

A zde nezáleží na tom, zda Západ s touto formulací záležitosti souhlasí nebo ne. Tohle rozhodnutí Ruska není o dnešku. Stejně jako většina akcí Putina je zaměřeno na budoucnost. Zatím, dokud je západní svět silný, nemá toto řešení velké praktické uplatnění. Ale jak bude Západ slábnout, bude to mít stále větší váhu a na konci (až definitivně vyhrajeme) budeme mít hotové a právně formalizované rozhodnutí o následující reorganizaci Evropy.

Ale ani dnes nelze toto rozhodnutí označit v praktické oblasti za zcela zbytečné.

Za prvé dává těm silám v Evropě, které bojují proti EU, další základ pro jejich akce. Například strana AfD, která spoléhá především na podporu obyvatel bývalé NDR, toho může dobře využít pro své cíle.

Zadruhé pro nás, uvnitř Ruska, to zjednodušuje proces znárodňování německého majetku, který se nachází na našem území. Pokud je totiž pochybná legitimita samotného státu, pak jeho představitelé a s nimi uzavřené dohody jsou ještě nelegitimnější. A v tomto ohledu je Putinův dekret o Uljanovské továrně na obráběcí stroje jen prvním znamením tohoto procesu (Putin znárodnil ruský závod největšího světového výrobce obráběcích strojů: Ruský prezident Vladimir Putin podle výnosu hlavy státu převedl Uljanovský strojírenský závod do dočasné správy Federální agentury pro správu majetku. Továrnu na obráběcí stroje vlastnil japonsko-německý výrobce DMG Mori, největší světový výrobce obráběcích strojů, který oznámil uzavření všech ruských obchodů po vypuknutí války na Ukrajině, pozn.red.).

Za třetí, na základě vypovězení této dohody „Dva plus čtyři“ se mohou další země vydat stejnou cestou konfiskace německého majetku na svém území. V každém případě pro to budou mít právní základ.

Obecně bylo Rusko schopno vyvinout tlak na zranitelné místo Evropské unie. A i když zatím ještě v Evropské unii nevyhodnotili všechny důsledky tohoto kroku, proces již začal a jak rychle se bude vyvíjet, závisí na výsledku naší konfrontace se Západem.