Predsmrtné zážitky si ověřit na konci života všichni, zda těch zkoumaných 8 milionů lidí říkají pravdu. Pokud ano, tak někdo po smrti bude mít velký problém, protože na nápravu života už bude pozdě.


zkopírované z deníku jsme:
Dobrá zpráva na Dušičky, smrt může být příjemná

Smrt může být příjemný a bezbolestný zážitek, co vám zcela změní život. Tak to alespoň potvrzují ti, co byli smrti blízko, ale vrátili se zpět.

V prosinci 1943 ležel dvacetiletý George Ritchie se zánětem plic v armádní nemocnici. Jeden den se náhle zhoršil jeho stav, a když se mu zastavilo srdce, lékař pouze konstatoval smrt.

O devět minut mladík jako zázrakem ožil a časem se uzdravil. A o mnoho let později - mezitím úspěšný lékař - popsal své setkání se smrtí v knize s názvem Return from Tomorrow (Návrat ze zítřka).
Na výletě s Ježíšem

I ve stavu klinické smrti si mladík pamatoval zážitky z bezvědomí. Cítil, jak stoupá ke stropu az výšky vidí lidské tělo obklopené lékaři. Pak přišlo vědomí, že to tělo patří jemu a že tedy asi bude po smrti.

Okolí zaplavilo oslňující bílé světlo, ve kterém rozeznal postavu Krista a kladoucí mu otázky, jak se popral se životem. Zbytek zážitku můžeme s ironií popsat jako vzdělávací all inclusive pobyt v nebeské dimenzi završen návratem duše do těla. Musela zpět mezi živé, vysvětluje autor knihy.

foto1.jpg
Near Death Experience

Predsmrtné zážitky nebo NDE (Near Death Experience) popsali tisíce lidí zejména od roku 1975, kdy vychází slavná kniha Život po životě Raymonda Moodyho. Amerického lékaře fascinoval zmiňovaný Ritchieho zážitek, takže se ujal sesbírat svědectví lidí, co přežili vlastní smrt.

Nakonec jejich byly stovky a Moodyho kniha jejich podala tak sugestivní, že se za ní šli potrhat čtenáři všude na světě.

Fascinující na svědectvích byly dvě věci. Lidé, co přežili srdeční infarkt, mozkovou mrtvici, tání či pád z výšky a ocitli se blízko smrti, nepopisovali bolest ani stres. Ve stavu klinické smrti měli intenzivní pocity míru, lásky a pokoje. Myšlenka na návrat do života byla mnohým nepříjemná.

Navíc překvapily detaily, ve kterých se svědectví shodovaly. Nejčastěji popisovali duši, která opouští tělo, pohyb ve světelném tunelu, postavy zemřelých příbuzných či neznámých bytostí s poselstvími kosmické harmonie. Mnoha včetně Raymonda Moodyho to vedlo k jedinému vysvětlení.

To, že se zážitky shodují, musí znamenat, že duše existuje a existuje tedy i život po smrti, který moderní věda nedokáže vysvětlit.

Jedni se uchýlili k náboženství av tunelu poznávali přechodnou stanici na cestě do nebe. Druzí v tom viděli paranormální jevy, astrální sféry a dimenze mimo našeho prostoru a času.

Ti všichni však uznávali nezávislost duše od těla a její další existenci po smrti. Důkazem měly být svědkové, kterým zážitek zcela změnil hodnoty. Chovali se zodpovědněji a citlivější k druhým. Jakoby skutečně nahlédli do nebe.
Výplody mozku

Moodyho kniha vyvolala boom a podnítila vznik Mezinárodní asociace na zkoumání predsmrtných zážitků (IANDS). Nepřesvědčila však všetkých.foto3.jpg

Skeptici se zdráhali uvěřit, že zážitky tohoto typu existují a neutichly ani po rozsáhlém výzkumu, ve kterém se k NDE přiznává (zřejmě nadhodnocených) osm milionů Američanů. Odmítli představu duše nezávislé od těla a pocity připsali umírajícímu mozku.

Mystický predsmrtný zážitek podle nich není ničím jiným než halucinace orgánu, který odumírá a není na něm nic náboženské.

Spíše máme do činění s patologickým jevem, na jehož vysvětlení postačuje biologie. A co fascinující podobnost detailů? Ta nesvědčí o společném nebi, ale pouze tělech, které jsou v principu stejné a odumírají velmi podobným způsobem.
Jak najít pravdu?

Dvě rozdílné hypotézy není snadné potvrdit či vyvrátit, pokud zkoumáme smrt. Základem vědy bývá experiment, který se dá opakovat a porovnávat výsledky pokusů.

Smrt, jak víme, se v životě běžně vyskytuje jeden krát a málokdo se vrací zpět podat o ní svědectví. Tát, dusit a jinak týrat lidi v laboratořích, aby vědcům popsali zážitky, je z určitých důvodů vyloučeno, a používat na pokusy zvířata nemá velký smysl, protože ty nedokážou vyprávět své pocity.

Zbývá sesbírat příběhy lidí, co svou smrt přežili a chtějí o ní vypovídat. Problémem však vždy bude jejich spolehlivost. Výsledky ovlivňuje formulace dotazů, události jsou často dávné a nakonec je obtížné ověřit, zda jejich respondenti v dotazníku neprifarbujú a nelžou. Zřejmě i proto počet případů NDE kolísá od 0,9 do 20 procent lidí podle roku, krajiny a metody výzkumu.

Vystoupení z těla

Další jevy měli trochu složitější vysvětlení. Jak je možné, že pacient v bezvědomí sleduje vlastní tělo z výšky? Jak dokáže popsat, co se dělo v jeho blízkosti, například úsilí lékařů oživit ho během operace? Není právě toto důkaz duše, která z těla vystoupila ven?

už čtyři roky vědci shromažďují údaje o zážitcích před smrtí z nemocnic na celém světě. Takže život po smrti? Možná bude. Ale kdoví, zda se všichni setkáme ve stejném světelném tunelu.
Časový plán smrti

Ze skutečných příběhů americký výzkumník Kenneth Ring složil jakýsi model zážitku, který rozdělil na pět plynulých fází:

1 - Pocity míru a klidu

Mizí bolest, nastupují pocity harmonie, blaženosti a smíření s osudem. V menšině případů se vyskytují nepříjemné pocity - v této fázi si člověk nemusí být vědom toho, že zažívá vlastní smrt, je zmatený a nedokáže si vysvětlit, co se s ním děje.

2 - Oddělení od těla

Z těla se odděluje a vzhůru stoupá nehmotná substance - duše či duch. Může mít podobu průsvitného, ​​nehmotného dvojníka. Nepodléhá gravitaci, prochází přes zdi, dokáže létat velkou rychlostí na povel myšlenky.

Někdy se vrací na důvěrně známá místa, kde člověk prožil většinu života. V momentě, kdy z výšky sleduje vlastní tělo, si zpravidla dotyčný uvědomí, že prožívá vlastní smrt. Tuto fázi zážitku popisuje 37 procent lidí s NDE.

3 - Vstup do temnoty

Duše vstupuje do temného tunelu, méně častý je pocit tmavého schodiště. Může slyšet příjemnou hudbu nebo nepříjemný hluk, vstup do tmy často provází jednorázový hlasitý zvuk. V tunelu se pohybuje rychle směrem vpřed, někdy vidí po boku duše jiných lidí.

4 - Světlo na konci tunelu

Na konci tunelu se objevuje bílé, jasné, oslňující, ale ne nepříjemné světlo. Někteří ho popsali jako synonymum (boží) lásky. Před vstupem do světla duše zakouší zvláštní pocit hranice mezi životem a smrtí.

5 - Vstup do světla

Fáze, do které se dostalo jen 10 procent lidí s predsmrtným zážitkem. Duše vstupuje do světla a setkává lidské postavy, se kterými začíná rozhovor, nebo si dokáže vyměňovat myšlenky.

Dvě popsány možnosti, které se téměř nikdy nepřekrývají: buď se objevují zesnulí příbuzní či přátelé, nebo setkává světelnou bytost či bytosti, které jsou ztělesněním tradičního božstva (Ježíš Kristus, Alláh), případně kosmického bytí.

V přítomnosti bytostí se duše cítí příjemně pokud představě návratu do fyzického těla pociťuje odpor. V některých případech se člověku začíná bleskurychle odvíjet jeho vlastní život ve formátu podobném filmu - barevný, panoramatický, vyprávěný ve třetí osobě.

Člověk nejen sleduje, ale i hodnotí svou minulost. Citlivě vnímá chyby, váží vztahy k druhým, lituje řízení, které bylo sobecké. Nakonec přichází poznání, že ještě není připraven na smrt a musí se vrátit zpět. Ve světě živých má ještě resty nebo ho čeká specifické poslání.


Případ Peter Sellers

Věrohodný případ predsmrtného zážitku novinářům popsal britský komik Peter Sellers.

V roce 1964 dostal první ze série vážných infarktů a včas se mu zastavilo srdce. Herec ležel v nemocnici ve stavu klinické smrti a zažíval pocit, že opouští tělo.

"Jakoby jsem vyplul z těla ven a dolů viděl sám sebe ležet na posteli," vzpomínal. "Bylo to fajn, necítil jsem strach ani nic takového. Měl jsem pocit, že problém nemám já, jen moje tělo. "Pak uviděl nad sebou světlo, které ho lákalo, aby se ho dotkl. V té chvíli nemyslel na nic jiného.

"Jaksi jsem věděl, že to světlo je láska, skutečná láska z druhého břehu světa. Bylo tak příjemné a láskyplné, že jsem si ho ztotožnil s Bohem. "Komiksovým vzpomínka končí rukou, která zastínila božské světlo, a příkazem:" Ještě není čas, musíš se vrátit zpět. "

Sellers si pamatoval pocit zklamání, když ho v nemocnici přivedli zpět k životu. Žil ještě šestnáct let, zemřel na další infarkt v roce 1980.

video-rozhovor-Život po životě - Raymond A. Moody:
http://www.youtube.com/watch?v=FEquy8PAAx8

video-SMRT A CO BUDE DÁL ..?
http://www.youtube.com/watch?v=GSINEsVxsF0