Redaktor ČT Borek dal o sobě opět vědět. Tentokrát ne tím, co sám řekl - na tohle si nejspíš dává v poslední době pozor - ale tenhle "pozor" ho v jeho zaníceném tržním a atlantickém svazáctví nedokáže zastavit ani o píď a ani o vteřinu. Provede to takto: pozve si do studia člověka, o kterém ví, že je pro tržní i atlantické ideály zapálen stejně horoucně jako on, a položí mu pár otázek k problému, který se dnes jeví jako nejaktuálnější. Je-li totiž třeba v Sýrii humanitárně zabíjet, či nikoliv. Host samozřejmě zahajuje podle redaktorova očekávání - a to takto: Plynem na předměstí Damašku zaútočila Asadova vládní vojska, to je jasné.
Tohle je klíčový moment diskuse, premisa, která - když v diskusi projde a bude uznána za nespornou, ospravedlní už pak všechno další: tomahawky a bezpilotní bombardéry na Damašek a Asada osobně, jek sirén, umírání nevinných a tak dále a tak dále.
A ona ta premisa skutečně projde, protože redaktor Borek ji nechá projít, nepoloží hostu onu klíčovou otázku, kde jsou pro takové tvrzení důkazy, kde sebral host svoji skálopevnou jistotu, že to bylo takto a ne naopak, když právě k tomu "naopak" zdravé selské uvažování směřuje co nejnaléhavěji.(Protože prokristapána, který člověk, svádějící existenční boj s jedním nepřítelem, si dobrovolně vykoleduje, aby se k onomu nepříteli jednomu přidal i nepřítel druhý, čímž bude boj samozřejmě rozhodnut v neprospěch toho jediného osamoceného).
Takovéto myšlenky se však mezi pravověrnými jaksi nepřipouštějí, debata zůstane plánovaně u ničemného Sadama jako zcela nezpochybnitelného plynostrůjce, a od něj se už v podání redaktora Borka a jeho hosta odvíjí skoro jako vznešený boj idealistů proti hordě darebáků za spravedlivý mír.
A člověka maně napadá: jak je možné, že po potocích krve, které dějinami lidstva už protekly, jsme v otázce hledání pravých rozněcovačů válek tak jednostranně manipulováni? V zájmu koho? A čemu dobrému má tohle sloužit? A ještě jeden postřeh. Ten bohorovný klid, bezstarostnost i dobrý rozmar, s jakým ti dva na obrazovce o nadcházejících jatkách hovořili. Asi si říkali: Je to od nás daleko, tak jaképak štráchy.
(Popisovaná debata redaktora Borka s hostem, jehož jméno si nepamatuji, proběhla po druhé hodině odpolední v pátek 6. září na ČT 24).