Včera večer, spíš už v noci (bylo asi po 23 hodině), jsem přepnul na ČT 24. Probíhala tam (možná šlo o pořad politické spektrum) debata tří mužů a jedné mladičké moderátorky o neutěšené politické situaci v ČR. A po tom, co k problému přednesli to své dva z mužů spíš na levé straně obrazovky, promluvil k němu i třetí účastník, sedící zcela vpravo, muž s vousem, a rozčísl celou záhadu zhruba takto: Příčinou celé naší bídy je, že v poslanecké sněmovně může ještě dnes sedět šestnáct komunistických šmejdů.
Čekal jsem v tu chvíli zásah moderátorky, její výkřik, či zhasnutí světla a po jeho znurozsvícení vážnou omluvu moderátorky či dokonce samotného vedoucího redaktora nejen probíhajícího programu, ale snad i samotného šéfa zpravodajské redakce ČT, protože označit za šmejdy poslance strany, zastupující 16 až 18 našich občanů a navíc strany, která jako snad jediná z našich tradičních stran ze sebe ještě nemusela seškrabávat žádný politický škraloup, jsem považoval za něco tak skandálního a neuvěřitelného, že jsem si další pokračování po tomto neuvěřitelném výpadu uvedeného vousáče, nedovedl vůbec představit.
Jenže ona mladičká moderátorka pokračovala v moderování zcela spokojeně, možná ještě spokojeněji, než pojednávaná surovost a urážka téměř pětiny českých voličú a vůbec všech slušných lidí u nás padla. A já jsem si uvědomil, že jsem možná svědkem probíhajícího historického momentu. Že totiž právě teď, ve chvíli zcela nezúčastněné reakce na vousáčova slova o šmejdech začíná v naší republice ona náprava věcí politických u nás, která je předmětem debaty. Prostě řízně a podle Adolfa: ven se šmejdy!