Právo na sebeurčení národů, vyhlášené OSN a obsažené v Paktu o občanských a politických právech, ve kterém je právě Právo na sebeurčení národů vyčleněné jako vůbec základní a první lidské právo - je ovšem - jak je vidno z posledních reakcí na výsledek krymského referenda - právem nikoliv pro každého, ale výhradně jen pro ty naše. Například pro Kosovce. Těm se tohle právo muselo uznat už proto, že v něm šlo o jasný tah proti Srbsku, jehož Titovovi partyzáni se za války nepěkně chovali k německým divizím, které sem byly vysílány, aby oblasti partyzány ovládané tzv. pacifikovaly. Tohle německá vláda a potažmo tedy i EU Srbsku dodneška prominout pochopitelně nemohou - a proto (ale nejen proto) bylo referendum v Kosovu uznáno jako pravoplatné a Kosovo svou nezávislot získalo. Tím druhým "proto" byla skutečnost, že v Kosovu plánovali Američané už dlouho předtím zřídit svoji nejmohutnější vojenskou základnu v Evropě, a Kosovci, vděční za dar nezávislosti, byli pro US Army samozřejmě daleko výhodnějšími vyjednávači - a spíše nadšenými přitakaváči - než nevyzpytatelní a už z válečných dob poněkud podezřelí Srbové.
Tam tedy sebeurčení ano, bez řečí a též s nadšeným Schwarzebergovým souhlasem, ale na Krymu, to už je jiná, tady je třeba referendum odmítnout jako nezákonné jednoduše proto, protože není protiruské a je naopak proruské. Protože také Rusové - jak známo - se za války chovali nepěkně k německých divizím, které je přišly zlikvidovat, což německá vláda a potažmo tedy i EU dodneška nemohou Rusku prominout a považují celou záležitost za nepřístojnost takového rozměru a závažnosti, že k neuznání krymského referenda stačí bohatě jak jim, tak též naší nové české vládě. Zvlášť pak s přihlédnutím na tu okolnost, že pojednávané neuznání krymského referenda představuje víceméně jen manévr z nouze a v podstatě krok ústupový, když se původně počítalo s řinčivou a jásavou ofenzívou. V tichu a klidu se po vítězství na Majdanu měla nová ukrajinská vláda zapojit jak do EU tak do NATO, do východních oblastí už "poevropštělé" Ukrajiny se měly přepravit americké rakety středního doletu, v kterémžto okamžiku by se celá raketová obrana Ruska ocitla na hromadě. Přístup k velkému nerostmému buhatství Ruska, které M. Albrightová už před lety označila za historicky nespravedlivé, by se tak prospektorům z USA otevřel dokořán.
Občané Krymu tenhle plán, jak vidíme, pozdrželi či zkomplikovali. Protože s tim, jak přičinlivě přiživoval Západ požár na Majdanu, přišel na ruské straně čas obezřelosti.