A to od samého začátku - a dokonce i od svého názvu - řadícího tyhle podivné lidské tvory s neukojitelnou touhou se producírovat, do stejného biologického druhu, jakým jsou Pussy Riot. Přemalovali tank na růžovo a vůbec si neuvědomovali – anebo spíš v důsledku chybějící mozkové hmoty v jejích lebích nebyli schopni si uvědomit – že bez tohoto tanku a tisíců jim podobných, a se statisíci tankisty, kteří v těch tancích uhořeli, by se vůbec nenarodili, protože jejich potenciální rodiče by jen proto, že byli Češi, skončili na roštech spalovacích pecí v Osvětimi, Majdanku, Sobiboru a dalších k tomu účelu zřízených táborů, třesoucích se už i s jejich zaměstnanaci nedočkavostí na to, aby hned po Židech začali na ty rošty pokládat právě Čechy (viz Bormannův oběžník č. 28/42 z 8. června 1942).
Už tehdy, podle zákonů republiky, měli být tito tzv performeři za svůj hvandalský čin soudně stíháni, ale svedlo se to zřejmě na nevykořenitelné puzení nás, Čechů, po legraci, takže performerům to s ohledem na národní kolorit vyšlo, čímž se jim otevřela cesta k činům ještě světobornějším.
A co je v rámci republiky světobornějšího než popinění Pražského hradu? Už dva a půl roku žere tyto nenávistníky skutečnost, že tam lid v jakémsi svém idiotském hlasování s převahou téměř celého jednoho milionu hlasů poslal Miloše Zemana, a nikoliv jejich žhoucího favorita Schwarzenberga. Clověka podle jejich gusta, šlechtice mezinárodního rodu a člověka čistě západního, člena Bilderbegu, kde se ve skrytu a stínu vytváří příští podoba světa, a nikdo se tam neptá ševce, instalatéra či prodavačky, jaký názor na to či ono mají oni, jako se ptali v té šílené prezidentské volbě u nás, a kde to pak proto dopadlo tak, jak to dopadlo. K čertu s takovým hlasováním a k čertu s demokracií, jestliže k ní hlasování přištípkářů či podavačů všeho druhu patří, říkají performeři, a jsou skálopevně rozhodnuti dovést všelidovou prezidentskou volbu a s ní i v té to volbě zvoleného prezidenta Zemana ještě teď - v průběhu jeho prezidenství - vniveč a zmarnění, a tak snad přece jen na zbytek prezidentského období dostat na Hrad člověka, který tam podle jejích názoru patří.
Dosáhnout toho cestou demokratickou je ovšem babsky změkčilé, kdežto oni jsou pro ráznou akci, která vyrazí národu dech z těla - a tak to vymyslí zhruba tak, jako s tím tankem. Výsostnou prezidentskou standartu, jeden z nejvyšších symbolů naší státnosti, stáhhnou ze stožáru nad Hradem, kamsi ji odloží, a místo ní vytáhnou na stožár obří červené trenýrky. V naději, že tímto unikátním kouskem se jim podaří zesměšnit i zostudit prezidenta republiky v očích spoluobčanů natolik, že snad konečně přestane prezidentovat a přijde po něm konečně ten druhý. A současně i v pevné víře, že jim samozřejmě i tohle musí projít, stejně tak, jak jim prošel ten tank.
Protože humor je solí Čechů – není liž pravda? A měl by snad někdo odvahu proti humoru něco namítat?!