Pustil jsem si nedělní Moravcovy otázky po 13. hod jen na pár minut – a měl jsem štěstí. V tom, že jsem i v tom kratičkém čase zaznamenal v pořadu záležitost, se kterou se už delší dobu zaobírám. Mluvil Telička (ANO a Evropský parlament), a docela vášnivě a zaujatě kritizoval skutečnost, že vláda a prezident mluví o zahraniční politice různými hlasy, že to tak není dobré, že by ten hlas měl být jednotný, a že by se tedy prezident s vládními činiteli odpovědnými za tuto politiku – nejspíš asi se Zaorálkem - měl setkávat a své názory jaksi s vládou sjednocovat.
Tolik tedy řečeno Teličkou. Kdybychom ho neznali, nevěděli nic o tom, jakým je zapřisáhlým příznivcem i členem pražské kavárny, milovníkem amerických neokonzervativců a nepřítelem Ruska, lítějším, než je Schwarzenberg, mohli bychom – možná – najít v jeho slovech i cosi racionálního, s čím by se dal vyslovit i souhlas. Jenže když ho znáte, víte naprosto přesně, oč mu jde. Žere ho, nesmírně ho žere - a není ve své rozbolavělé nespokojenosti samozřejmě sám - že my občané této republiky nejsme opracováváni do jednoho zuniformovaného a zpitomělého kusu tak dokonale, jak by si on představoval, že bychom měli být, a že tím pádem netvoříme ono správné, jedním duchem prodchnuté fašistické stádo, o němž on má za to, že bychom měli tvořit. Že neslýcháme toliko jeden a jediný oficiální politický hlas (což je i hlas jeho, Teličkův), zprostředkovaný nám vládou a všemi našimi presstitukami, ale že můžeme - aspoň čas od času, i kdychom si toho času přáli mít pochopitelně mnohem víc - zaslechnout i hlas jiný. Ten, který je nám blízký, mluví nám k srdci i hlavě a vyjadřuje to, co jsme si sami mysleli, ale co jsme si v návalu oficiálních názorů protichůdných často ani netroufali vyslovit. A nyní ten hlas, o to vzácnější, že je mu dána příležitost zaznít málokdy, slyšíme z televizní obrazovky i z rozhlasového přistroje a přijímáme jej jako živou vodu, přitékající k nám z pusty. To je ono, aspoň jeden má rozum, zpívá v nás, ano, tohle je to pravé, a ne ty nesmysly a nespravedlnosti, co do nás denodenně horem dolem hustíte ze všech hlásných trub v radiu, novinách a televizi. Prezident vám to natírá a vy na něj nemáte, a to vás vytáčí do nepříčetna. Nechápete a nechcete pochopit, proč těch 60 procent našich lidí vzdor vaší zběsilé a vědecky propracované propagandě nejde za vámi, ale jde za tím jediným osamělým hlasem, a nikdy ani ve své duševní slepotě nepochopíte, že se tak děje proto, že ten hlas – na rozdíl od vás - mluví pravdu.