Celej svět listoval v dennim tisku,
s údivem koukal se na fotkách
na řadu svěšenejch českejch pysků,
ve kterejch zračí se jenom strach.

Na kouli v prostoru barvy khaki
červená fangle se třepetá
na plotě skvějou se čínský znaky
a hlásaj statečně do světa,

že tohle bezva zařízení
nepřepad žádnej nepřítel,
jen z ouředního nařízení
zabavit ho dal věřitel.

Dobrej den, prapore z hvězd bez pruhů,
že tu seš, zdá se bejt vážně zlý,
těžko chtít svatej klid vod soudruhů,
zadníma dveřma sem přilezli.

Dobrej den, řikám všem Světlejm stezkám
a že jich máme tu víc než dost,
dobrej den, radare, já ti tleskám,
vpravo hleď, je to teď povinnost.

Vyřiď tam všude ve vesmíru
ufonům, jejich velmožům,
jakou má cenu mít jen víru
a zapomínat na rozum.

Dobrej den, prapore z hvězd bez pruhů,
my chtěli fangle šít u Sama,
taky klid chtěli mít vod soudruhů,
teď se nám směje sám Usáma.