Strategické teze, demokracie, radar a mediální hra
Pavel Zoch (ing., Ph.D.), 11.7.2008
V úterý jsem spolu se svou ženou a jedním přítelem pochodoval oním průvodem Prahou a měli jsme poměrně zajímavý rozhovor. Je to mladý muž, jen něco málo přes dvacet let a tak postupně sleduji (od jeho 18 let) jeho postupné pronikání do fungování dnešní společnosti. Z tohoto procesu jsou přímo krystalizovány teze struktury fungování dnešní společnosti, které dávají de facto odpověď na většinu otázek, které si dnes můžeme klást. Počínaje otázkou demokracie a její naplňování v praxi, vývoje tržního prostředí a zejména všeobjímající vliv medií v těchto oblastech a také těch, kteří tato media vlastní.
Demokracie a vliv medií
Fidel Castro na otázku G. Miná o demokratických procesech ve své zemi mimo jiné uvedl příklad z USA. Že nezná dvě podobnější strany, než je strana republikánská a demokratická. Že jejich rozdíly jsou de facto zanedbatelné a že demokratické procesy spočívají jen v tom, že jsou vždy vlády které z voleb vyjdou legitimovány na jisté období s tím, že z pohledu občana je fakticky irelevantní, zda se po konci tohoto období vymění a nebo ne. Ptal se, zda je „demokratické“, že se občanů někdo zeptá jen při volbách a pak nemají občané možnost nějak do procesů vstupovat (nebo jen velmi omezeně).
Fidel Castro, ať si o něm myslíme všelicos, je zkušený muž a v mnoha ohledech má velký přehled. Domnívám se, že v tomto poměrně uhodil hřebík na hlavičku. Ostatně my tu situaci známe velmi dobře!
Podle toho jak se to politikům hodí variují s termíny demokracie a „zastupitelská demokracie“. Přeloženo, my máme mandát a VY do toho nemáte co kecat. Až u voleb. A ty budou stejně zmanipulované.
Slovo zmanipulované je jistě velmi silné, ale je to otázkou, zda je nepřesné. Není, manipulací se nemusí mínit manipulace s volebními lístky, ale manipulace s okamžitou náladou mnoha voličů, manipulace s obrazem období proběhnuvší vlády, manipulace s obrazem protivníka v mediích.
Nechápu, jak někdo může věřit na demokracii a zároveň může věřit na kapitalismus. Je to jedno, vím (opět bych se jen odvolával na Orwella, takže to už neudělám :-)). Pravdou však je, že skutečná demokracie není dnes ani jindy možná, protože nikdo nikdy nemá stejné možnosti, stejně tak jako je nemají jednotliví hráči na trhu ve stejném segmentu. Vždy někdo dominuje a má vyšší možnosti a někdo ztrácí. A není podstatné, zda má a nebo nemá lepší produkt. Není důležité mít dobrý produkt, důležité je mít dobrý marketing a také zdroje na tento marketing. A míním tím marketing v celé šíři aspektů, které tato činnost obnáší, nikoliv jen propagace zboží, PR apod.
Chcete důkaz? Není nic snazšího, vezměme si jakékoliv číslo „Testu pro spotřebitele“. Například číslo 06/2008, ve kterém jsou testy pěnových tužidel. S podivem v tomto testu můžeme zjistit, že televizně propagované až glorifikované značky jako Dove (úplně poslední ze 14 výrobků), Pantone (10), Nivea (9), L´oreal (Studio line - 8), Schwarzkopf Taft, L´oreal Elivital a podobně podlehly tužidlům některých drogistických řetězců (takže jak se říká „nonamy", čti nounejmy) a celý test vyhrál produkt Wellaflex. Jinými slovy, je evidentní, že míra placené publicity může velmi výrazně změnit vnímání výrobku, ostatně proto se tato publicita, reklama dělá. Je to její účel a cíl. Zcela paralelní příklad bychom mohli nalézt i u dalších výrobků (například Jar je vskutku bídný přípravek), ale to podstatné jsme již řekli.
Mediální masáž které jsme den co den vystaveni v oblasti spotřeby zboží je touž mediální masáží, které jsme vystaveni v naší „demokracii“.
Je pak konkurenční prostředí „spravedlivou soutěží kvality produktů“? Samozřejmě není už proto, že i když dnes vyrobíte výtečný produkt, nikdy nebudete mít takové prostředky, abyste se na trh mezi giganty protlačili. To uskutečnit lze, ale po hříchu jen v oblastech, které se prozatím vyvíjejí a nejsou zcela stabilizované, což je krásně patrné například v oblasti počítačové grafiky (nebudu Vás zatěžovat, ale oblast 2D grafiky – fotografie, tisk a podobně je de facto monopolem spol. Adobe, v oblasti 3D grafiky vzniká hegemon Autodesk, proti kterému stojí již jen pár konkurenčních a podstatně menších společností, které bojují o přežití a v nikách tohoto oboru je zatím mírně volného prostoru, kde skutečně k čisté konkurenci dochází).
Opusťme trh a podívejme se na politickou scénu. Je bez diskuze, že komerční masmedia jsou vždy „někým vlastněna“ (ostatně těch mediálních magnátů zase tolik není) a vždy se jedná o někoho s názorem. Neexistuje někdo bez názoru, z pohledu mediálního trhu by to bylo ideální, ale není tomu tak. Tato media samozřejmě mají své ekonomické cíle které se snaží plnit. Již to determinuje jejich politické zaměření doprava, stěží budeme mít „levicového tržního dravce“ (celé to zjednodušuji na kostru, vím).
Společnost dělají lidé a lidé dělají peníze, chceš-li s vlky býti, musíš s nimi výti, tedy platí zde premisa, že ve fotbalové šatně bude pravděpodobně 100% fotbalistů, jakkoliv je množství fotbalistů v populaci řekněme 1%. Přeneseně tedy platí, že i v masmediích jsou většinou osoby pravicově smýšlející. Vstupuje do toho samozřejmě ještě řiťoalpinismus i pud sebezáchovy (jíst něco musí každý) a další aspekty. Ano, jinde může být situace jiná, jenže ČR je poměrně malý mediální trh a tak je konkurence zřejmě velmi ostrá a nový velký hráč se zde uplatní jen velmi těžce. Ostatně jde o peníze, ne o charitu a kupní síla obyvatelstva je jen omezená.
Jak do toho vstupují státní media? Poměrně zajímavě, na to tu jsou jiní fundovanější, ale míra autocenzury je vzhledem k totálnímu zamrznutí po podivných demonstracích zaměstnanců ČT (alespoň co můžeme sledovat za tváře, které nás z té bedýnky vykukují). Jejich názory jsou ale evidentně zcela nevyvážené a co hůře, za naše peníze je i prezentují a snaží se vytvářet veřejné mínění. Jsou evidentně bližší pravicovému spektru, než levici, i kdyby v tom peníze nebyly, tak v každé jedné zprávě je cítit kdo je ten správný a media jsou v této oblasti neuvěřitelně silná.
O novinových a internetových denících asi nemá moc smyslu hovořit, počínaje Mafrou a její stájí a konče Reflexem s Doležalem.
Konstrukce mediální masáže
Nemůžeš jít po míči, jdi po hráči
Pokud je medium silné, může zásadně ovlivnit mínění tím, že zdiskredituje politického oponenta „strany“ (ve smyslu myšlenky), za kterou kope. Jinými slovy jej pošpiní či jinak poškodí. Pokud se tak stane ve vhodné době není podstatné, zda je pomluva pravdivá a nebo ne (viz poslední volby do pos. sněmovny).
Všimněme si, že dnešní media skutečně neřeší otázky v objektivní rovině, ale v čistě subjektivní podbízivé rovině, kdy se vždy vynoří nějaký ten šťouchanec správným směrem, jen aby byl čtenář (samozřejmě čtenář s názorem, jak jinak – Reflex) uveden do toho správného názoru.
Strategie mediální masáže, jak je můžeme sledovat v ČR:
a) Společenská nebezpečnost – příklad, Jiří Paroubek je deviant (volby 2006), Kubiceho zpráva.
b) Kdo Vás platí (KGB, CIA, MI5, BIS, Rusko, Čína, USA….) – radar (2006-2008).
c) Kdo Vás řídí – radar (2006-2008).
d) Nevíte co chcete – radar (2006-2008) a ČSSD, obecně se nehovoří o prvotní iniciativě J. Payneho.
e) Vaši odborníci nejsou fundovaní – radar (2006-2008), A. Vondra v Borovnu na adresu ing. Hlobila, reakce na zprávu odborníků brněnské univerzity a další.
f) Nemáte relevantní data – nemáte se k tomu co vyjadřovat – radar (2006-2008), místopředseda vlády Bursík a další.
g) Lžete a nemáte pravdu – nejprimitivnější způsob využívaný naším předsedou vlády, neřekne nic, ale má vždy pravdu.
h) A to nejlepší nakonec. Pokud chcete skutečně svého protivníka dokonale potřít, dejte mu nálepku. Společenskou nálepku, kterou jej vymezíte ze společnosti „slušných lidí“. Nálepku, kterou jej vymezíte, protože nikdo nebude nikdy chtít být spojován s takovými lidmi! Příkladem budiž opět radar, či voličská základna v podání medií. „Proti radaru jsou většinou starší lidé s nižším vzdělání a nízkými příjmy, dále skupinky radikální levice a ochránců přírody“. Přeloženo, jedná se o staré komunistické struktury, pitomé dělníky bez práce, kteří se nedokáží vypořádat se současnou „demokracií“, notorické flákače a pobírače dávek v nezaměstnanosti, anarchistické feťáky, Komunistický svaz mládeže a potrhlé Greenpeace. A dohromady jsou všichni bez vzdělání.
Tristní na tomto seznamu je, že ten kdo manipuluje s těmito strategiemi do nich většinou sám spadá a to potvrzeně a podloženě.
a) Případ „Jiří Čunek“ podle statistik skutečně zapříčinil snížení (podle množství nahlášených případů) počtu podání na ohlášení korupce.
b) A. Vondra minimálně byl placen s prostředků, které byly navázané na společnosti mající z radaru profit (www.blisty.cz).
c) O nezávislosti české politické reprezentace lze s úspěchem pochybovat.
d) ODS a její vnímání demokracie, demokracii káže, ale sama ji neprovádí, viz referendum o trvalém pobytu cizích vojsk na území ČR.
e) Několikrát byla zpráva „odborníků“ vlády legitimně zpochybněna, navíc stěží mohou být nezávislí ti, kteří svůj posudek vyrábějí na zakázku a jsou zadavatelem dlouhodobě (a to je důležité) placeni. Jedná se tedy již z principu „o práci na objednávku“.
f) Pan Topolánek se zapřísahal o neškodlivosti radaru, přesto pan Bursík přiznal, že vlastně „nic neví“ (7.7.2008). Ani jeden z nich nemá relevantní data.
g) Viz bod „f“, pan Topolánek prokazatelně lže (viz kauza „všude umírají lidé“), vyjednavačka Šmigolová na serveru www.centrum.cz a podobně – dotaz: Proč lidem lžete,že radar ochrání území ČR,když každý raketový odborník ví,že to technicky není ani možné? – odpověď: Veronika Kuchyňová Šmigolová: Obávám se, že se mýlíte.
h) Přímá dehonestace, opět ze serveru www.centrum.cz, dotaz: Dobrý den, jak se žije s pocitem, že jste se zasloužila o něco, co si téměř 3/4 národa výslovně nepřeje? Mám chuť se díky vám přestěhovat do jiné, opravdu svobodné země, která nepotřebuje lézt do zadnice USA. Odpověď: Veronika Kuchyňová Šmigolová: Navrhuji Bělorusko, Barmu nebo Kubu…
Skutečně nejfundovanější a asi nejlépe fungující strategie je má strategie „h“. Tedy nálepkování. Tento systém vychází ze dvou základních premis. Zaprvé každý chce vždy patřit mezi „vítěze“ (viz starosta Prahy 6 Chalupa, v tom měl svým způsobem pravdu) a tudíž pokud obecně vyobrazíte danou společenskou skupinu dostatečně negativně, nikdo „rozumný a s názorem“ do ní patřit nechce. Ti podivní „looseři“ nejsou přeci pro mne...
Zadruhé je zde problém názorové konzistence, tedy vlastně skryté manipulace. Pokud předem někoho onálepkujeme a potom příslušného jedince uvedeme do správné polohy, je zřejmé, že odpoví tak aby neznehodnotil své předchozí odpovědi a nekompromitoval se. A to samozřejmě platí i v příkladu radaru.
Běžný jedinec má vlivem nepřesných informací z medií velmi kusé informace. V TV zobrazená přehlídka iránských zbraní (tuším 7.7.), konvenční rakety které má snad každá armáda jsou reprezentované jak potenciální nebezpečí, irácké hnutí odporu je označováno jako teroristické hnutí, jakkoliv je asi minimálně velká část z nich skutečně orientovaná „vlastenecky“ a ostatně bojí ve své zemi, ne v cizí jako US Troops. Israel se brání, jakkoliv je celá jeho existence bezprecedentní agresí která toto násilí vyvolala. Rusko je nebezpečné, ostatně co rok 1968, vydírá svým nerostným bohatstvím a není demokratické. Ekonomicky roste, spojuje se s Německem... Je třeba se bránit. Jste pro radar?
Informace jsou primárně podávány asymetricky (o tom později) a tím pádem silně manipulativně. Velmi často jsou prezentovány následky, avšak majoritní příčiny jsou tutlány (Wernerův slib o nerozšiřování NATO, dlouhodobá snaha o demontování Jugoslávie, úloha Německa, až fašistická rétorika Chorvatska, terorismus UCK a útlak srbského obyvatelstva v Kosovu a Metochii již od poloviny osmdesátých let, oba masakry v Serebrenici, zbraně hromadného ničení v Iráku, podpora S. Hussajna v jeho válce proti šiítům/Iránu, podíl mrtvých na straně Palestinců/Židů a podobně).
Toto vše mu předložíte a pak se optáte, neměli bychom se bránit? Proti Rusům, proti Iránu, proti Korejcům?!, proti muslimskému radikálnímu fundamentalismu (který jsme sami vyvolali)…. Co na tom, že radar není určena naší obraně, nic na tom, že je zřejmě zdravý škodlivý a že o něm zatím moc nevíme. Řekneme, že to obrana je a hotovo. Je to pro nás... Takže ano, odpověď bude znít ano...
Chcete jiný důkaz mediální asymetrie? Kdo dnes alespoň v kostce zná historii tzv. Kubánské krize. Kdo ví o snaze USA rozmístit jaderné zbraně v Turecku a o tom, že Kuba byla jen recipročním opatřením. Kdo ví o tom, že ve výsledku skončil tento konflikt remízou, kterou však USA umně přetavily v mediální vítěztví?
Přímá mediální manipulace
Každá větší země má armádu, stejně tak Irán, to že jsou na přehlídce i raketové zbraně, které se mimo jiné užívají i k protiletadlové obraně (rakety), je logické. Ale stačí tyto záběry spojit s informací o jaderných zbraní, které sama CIA popřela (zastavený vývoj) a úderná zpráva je na světě. Totéž ostatně platí o běžných konvenčních střelách.
O tom hovořili jiní, viz J. Tamáš v ČT spolu s J. X. Doležalem, nebo zpravodajství a letící rajče na ministra zahraničí. Z demonstrace Ne základnám se vždy zaberou jen ti, co jsou nejméně společensky uchopitelní, pankáči, anarchisti, důchodci, Komunistický svaz mládeže… Opět vynikající úderka.
Existuje demokracie?
Ne, neexistuje, minimálně v České republice neexistuje. Máme možnost svobodně myslet, částečně mluvit, ale nemáme možnost fakticky ničeho dosáhnout. Neexistují totiž toky, kterými by šlo něčeho dosáhnout. Internet se zdál jako medium, které by toho mohlo docílit skutečného šíření informací, ale s růstem se snižují možnosti inzerce a tím pádem i možnosti, kterak se dostat ke čtenáři. Ve výsledku tu fungují stejné principy, jako v kterémkoliv jiném mediálním segmentu. Tedy informace existují, ale neexistují smysluplné cesty, jak jich dosáhnout.
Na demokracii si hrajeme, pouze ji předstíráme a využíváme znaky demokracie, abychom ji mohli na veřejnosti prezentovat a kauza okolo radaru to jen potvrdila.
Demokracie a vliv medií
Fidel Castro na otázku G. Miná o demokratických procesech ve své zemi mimo jiné uvedl příklad z USA. Že nezná dvě podobnější strany, než je strana republikánská a demokratická. Že jejich rozdíly jsou de facto zanedbatelné a že demokratické procesy spočívají jen v tom, že jsou vždy vlády které z voleb vyjdou legitimovány na jisté období s tím, že z pohledu občana je fakticky irelevantní, zda se po konci tohoto období vymění a nebo ne. Ptal se, zda je „demokratické“, že se občanů někdo zeptá jen při volbách a pak nemají občané možnost nějak do procesů vstupovat (nebo jen velmi omezeně).
Fidel Castro, ať si o něm myslíme všelicos, je zkušený muž a v mnoha ohledech má velký přehled. Domnívám se, že v tomto poměrně uhodil hřebík na hlavičku. Ostatně my tu situaci známe velmi dobře!
Podle toho jak se to politikům hodí variují s termíny demokracie a „zastupitelská demokracie“. Přeloženo, my máme mandát a VY do toho nemáte co kecat. Až u voleb. A ty budou stejně zmanipulované.
Slovo zmanipulované je jistě velmi silné, ale je to otázkou, zda je nepřesné. Není, manipulací se nemusí mínit manipulace s volebními lístky, ale manipulace s okamžitou náladou mnoha voličů, manipulace s obrazem období proběhnuvší vlády, manipulace s obrazem protivníka v mediích.
Nechápu, jak někdo může věřit na demokracii a zároveň může věřit na kapitalismus. Je to jedno, vím (opět bych se jen odvolával na Orwella, takže to už neudělám :-)). Pravdou však je, že skutečná demokracie není dnes ani jindy možná, protože nikdo nikdy nemá stejné možnosti, stejně tak jako je nemají jednotliví hráči na trhu ve stejném segmentu. Vždy někdo dominuje a má vyšší možnosti a někdo ztrácí. A není podstatné, zda má a nebo nemá lepší produkt. Není důležité mít dobrý produkt, důležité je mít dobrý marketing a také zdroje na tento marketing. A míním tím marketing v celé šíři aspektů, které tato činnost obnáší, nikoliv jen propagace zboží, PR apod.
Chcete důkaz? Není nic snazšího, vezměme si jakékoliv číslo „Testu pro spotřebitele“. Například číslo 06/2008, ve kterém jsou testy pěnových tužidel. S podivem v tomto testu můžeme zjistit, že televizně propagované až glorifikované značky jako Dove (úplně poslední ze 14 výrobků), Pantone (10), Nivea (9), L´oreal (Studio line - 8), Schwarzkopf Taft, L´oreal Elivital a podobně podlehly tužidlům některých drogistických řetězců (takže jak se říká „nonamy", čti nounejmy) a celý test vyhrál produkt Wellaflex. Jinými slovy, je evidentní, že míra placené publicity může velmi výrazně změnit vnímání výrobku, ostatně proto se tato publicita, reklama dělá. Je to její účel a cíl. Zcela paralelní příklad bychom mohli nalézt i u dalších výrobků (například Jar je vskutku bídný přípravek), ale to podstatné jsme již řekli.
Mediální masáž které jsme den co den vystaveni v oblasti spotřeby zboží je touž mediální masáží, které jsme vystaveni v naší „demokracii“.
Je pak konkurenční prostředí „spravedlivou soutěží kvality produktů“? Samozřejmě není už proto, že i když dnes vyrobíte výtečný produkt, nikdy nebudete mít takové prostředky, abyste se na trh mezi giganty protlačili. To uskutečnit lze, ale po hříchu jen v oblastech, které se prozatím vyvíjejí a nejsou zcela stabilizované, což je krásně patrné například v oblasti počítačové grafiky (nebudu Vás zatěžovat, ale oblast 2D grafiky – fotografie, tisk a podobně je de facto monopolem spol. Adobe, v oblasti 3D grafiky vzniká hegemon Autodesk, proti kterému stojí již jen pár konkurenčních a podstatně menších společností, které bojují o přežití a v nikách tohoto oboru je zatím mírně volného prostoru, kde skutečně k čisté konkurenci dochází).
Opusťme trh a podívejme se na politickou scénu. Je bez diskuze, že komerční masmedia jsou vždy „někým vlastněna“ (ostatně těch mediálních magnátů zase tolik není) a vždy se jedná o někoho s názorem. Neexistuje někdo bez názoru, z pohledu mediálního trhu by to bylo ideální, ale není tomu tak. Tato media samozřejmě mají své ekonomické cíle které se snaží plnit. Již to determinuje jejich politické zaměření doprava, stěží budeme mít „levicového tržního dravce“ (celé to zjednodušuji na kostru, vím).
Společnost dělají lidé a lidé dělají peníze, chceš-li s vlky býti, musíš s nimi výti, tedy platí zde premisa, že ve fotbalové šatně bude pravděpodobně 100% fotbalistů, jakkoliv je množství fotbalistů v populaci řekněme 1%. Přeneseně tedy platí, že i v masmediích jsou většinou osoby pravicově smýšlející. Vstupuje do toho samozřejmě ještě řiťoalpinismus i pud sebezáchovy (jíst něco musí každý) a další aspekty. Ano, jinde může být situace jiná, jenže ČR je poměrně malý mediální trh a tak je konkurence zřejmě velmi ostrá a nový velký hráč se zde uplatní jen velmi těžce. Ostatně jde o peníze, ne o charitu a kupní síla obyvatelstva je jen omezená.
Jak do toho vstupují státní media? Poměrně zajímavě, na to tu jsou jiní fundovanější, ale míra autocenzury je vzhledem k totálnímu zamrznutí po podivných demonstracích zaměstnanců ČT (alespoň co můžeme sledovat za tváře, které nás z té bedýnky vykukují). Jejich názory jsou ale evidentně zcela nevyvážené a co hůře, za naše peníze je i prezentují a snaží se vytvářet veřejné mínění. Jsou evidentně bližší pravicovému spektru, než levici, i kdyby v tom peníze nebyly, tak v každé jedné zprávě je cítit kdo je ten správný a media jsou v této oblasti neuvěřitelně silná.
O novinových a internetových denících asi nemá moc smyslu hovořit, počínaje Mafrou a její stájí a konče Reflexem s Doležalem.
Konstrukce mediální masáže
Nemůžeš jít po míči, jdi po hráči
Pokud je medium silné, může zásadně ovlivnit mínění tím, že zdiskredituje politického oponenta „strany“ (ve smyslu myšlenky), za kterou kope. Jinými slovy jej pošpiní či jinak poškodí. Pokud se tak stane ve vhodné době není podstatné, zda je pomluva pravdivá a nebo ne (viz poslední volby do pos. sněmovny).
Všimněme si, že dnešní media skutečně neřeší otázky v objektivní rovině, ale v čistě subjektivní podbízivé rovině, kdy se vždy vynoří nějaký ten šťouchanec správným směrem, jen aby byl čtenář (samozřejmě čtenář s názorem, jak jinak – Reflex) uveden do toho správného názoru.
Strategie mediální masáže, jak je můžeme sledovat v ČR:
a) Společenská nebezpečnost – příklad, Jiří Paroubek je deviant (volby 2006), Kubiceho zpráva.
b) Kdo Vás platí (KGB, CIA, MI5, BIS, Rusko, Čína, USA….) – radar (2006-2008).
c) Kdo Vás řídí – radar (2006-2008).
d) Nevíte co chcete – radar (2006-2008) a ČSSD, obecně se nehovoří o prvotní iniciativě J. Payneho.
e) Vaši odborníci nejsou fundovaní – radar (2006-2008), A. Vondra v Borovnu na adresu ing. Hlobila, reakce na zprávu odborníků brněnské univerzity a další.
f) Nemáte relevantní data – nemáte se k tomu co vyjadřovat – radar (2006-2008), místopředseda vlády Bursík a další.
g) Lžete a nemáte pravdu – nejprimitivnější způsob využívaný naším předsedou vlády, neřekne nic, ale má vždy pravdu.
h) A to nejlepší nakonec. Pokud chcete skutečně svého protivníka dokonale potřít, dejte mu nálepku. Společenskou nálepku, kterou jej vymezíte ze společnosti „slušných lidí“. Nálepku, kterou jej vymezíte, protože nikdo nebude nikdy chtít být spojován s takovými lidmi! Příkladem budiž opět radar, či voličská základna v podání medií. „Proti radaru jsou většinou starší lidé s nižším vzdělání a nízkými příjmy, dále skupinky radikální levice a ochránců přírody“. Přeloženo, jedná se o staré komunistické struktury, pitomé dělníky bez práce, kteří se nedokáží vypořádat se současnou „demokracií“, notorické flákače a pobírače dávek v nezaměstnanosti, anarchistické feťáky, Komunistický svaz mládeže a potrhlé Greenpeace. A dohromady jsou všichni bez vzdělání.
Tristní na tomto seznamu je, že ten kdo manipuluje s těmito strategiemi do nich většinou sám spadá a to potvrzeně a podloženě.
a) Případ „Jiří Čunek“ podle statistik skutečně zapříčinil snížení (podle množství nahlášených případů) počtu podání na ohlášení korupce.
b) A. Vondra minimálně byl placen s prostředků, které byly navázané na společnosti mající z radaru profit (www.blisty.cz).
c) O nezávislosti české politické reprezentace lze s úspěchem pochybovat.
d) ODS a její vnímání demokracie, demokracii káže, ale sama ji neprovádí, viz referendum o trvalém pobytu cizích vojsk na území ČR.
e) Několikrát byla zpráva „odborníků“ vlády legitimně zpochybněna, navíc stěží mohou být nezávislí ti, kteří svůj posudek vyrábějí na zakázku a jsou zadavatelem dlouhodobě (a to je důležité) placeni. Jedná se tedy již z principu „o práci na objednávku“.
f) Pan Topolánek se zapřísahal o neškodlivosti radaru, přesto pan Bursík přiznal, že vlastně „nic neví“ (7.7.2008). Ani jeden z nich nemá relevantní data.
g) Viz bod „f“, pan Topolánek prokazatelně lže (viz kauza „všude umírají lidé“), vyjednavačka Šmigolová na serveru www.centrum.cz a podobně – dotaz: Proč lidem lžete,že radar ochrání území ČR,když každý raketový odborník ví,že to technicky není ani možné? – odpověď: Veronika Kuchyňová Šmigolová: Obávám se, že se mýlíte.
h) Přímá dehonestace, opět ze serveru www.centrum.cz, dotaz: Dobrý den, jak se žije s pocitem, že jste se zasloužila o něco, co si téměř 3/4 národa výslovně nepřeje? Mám chuť se díky vám přestěhovat do jiné, opravdu svobodné země, která nepotřebuje lézt do zadnice USA. Odpověď: Veronika Kuchyňová Šmigolová: Navrhuji Bělorusko, Barmu nebo Kubu…
Skutečně nejfundovanější a asi nejlépe fungující strategie je má strategie „h“. Tedy nálepkování. Tento systém vychází ze dvou základních premis. Zaprvé každý chce vždy patřit mezi „vítěze“ (viz starosta Prahy 6 Chalupa, v tom měl svým způsobem pravdu) a tudíž pokud obecně vyobrazíte danou společenskou skupinu dostatečně negativně, nikdo „rozumný a s názorem“ do ní patřit nechce. Ti podivní „looseři“ nejsou přeci pro mne...
Zadruhé je zde problém názorové konzistence, tedy vlastně skryté manipulace. Pokud předem někoho onálepkujeme a potom příslušného jedince uvedeme do správné polohy, je zřejmé, že odpoví tak aby neznehodnotil své předchozí odpovědi a nekompromitoval se. A to samozřejmě platí i v příkladu radaru.
Běžný jedinec má vlivem nepřesných informací z medií velmi kusé informace. V TV zobrazená přehlídka iránských zbraní (tuším 7.7.), konvenční rakety které má snad každá armáda jsou reprezentované jak potenciální nebezpečí, irácké hnutí odporu je označováno jako teroristické hnutí, jakkoliv je asi minimálně velká část z nich skutečně orientovaná „vlastenecky“ a ostatně bojí ve své zemi, ne v cizí jako US Troops. Israel se brání, jakkoliv je celá jeho existence bezprecedentní agresí která toto násilí vyvolala. Rusko je nebezpečné, ostatně co rok 1968, vydírá svým nerostným bohatstvím a není demokratické. Ekonomicky roste, spojuje se s Německem... Je třeba se bránit. Jste pro radar?
Informace jsou primárně podávány asymetricky (o tom později) a tím pádem silně manipulativně. Velmi často jsou prezentovány následky, avšak majoritní příčiny jsou tutlány (Wernerův slib o nerozšiřování NATO, dlouhodobá snaha o demontování Jugoslávie, úloha Německa, až fašistická rétorika Chorvatska, terorismus UCK a útlak srbského obyvatelstva v Kosovu a Metochii již od poloviny osmdesátých let, oba masakry v Serebrenici, zbraně hromadného ničení v Iráku, podpora S. Hussajna v jeho válce proti šiítům/Iránu, podíl mrtvých na straně Palestinců/Židů a podobně).
Toto vše mu předložíte a pak se optáte, neměli bychom se bránit? Proti Rusům, proti Iránu, proti Korejcům?!, proti muslimskému radikálnímu fundamentalismu (který jsme sami vyvolali)…. Co na tom, že radar není určena naší obraně, nic na tom, že je zřejmě zdravý škodlivý a že o něm zatím moc nevíme. Řekneme, že to obrana je a hotovo. Je to pro nás... Takže ano, odpověď bude znít ano...
Chcete jiný důkaz mediální asymetrie? Kdo dnes alespoň v kostce zná historii tzv. Kubánské krize. Kdo ví o snaze USA rozmístit jaderné zbraně v Turecku a o tom, že Kuba byla jen recipročním opatřením. Kdo ví o tom, že ve výsledku skončil tento konflikt remízou, kterou však USA umně přetavily v mediální vítěztví?
Přímá mediální manipulace
Každá větší země má armádu, stejně tak Irán, to že jsou na přehlídce i raketové zbraně, které se mimo jiné užívají i k protiletadlové obraně (rakety), je logické. Ale stačí tyto záběry spojit s informací o jaderných zbraní, které sama CIA popřela (zastavený vývoj) a úderná zpráva je na světě. Totéž ostatně platí o běžných konvenčních střelách.
O tom hovořili jiní, viz J. Tamáš v ČT spolu s J. X. Doležalem, nebo zpravodajství a letící rajče na ministra zahraničí. Z demonstrace Ne základnám se vždy zaberou jen ti, co jsou nejméně společensky uchopitelní, pankáči, anarchisti, důchodci, Komunistický svaz mládeže… Opět vynikající úderka.
Existuje demokracie?
Ne, neexistuje, minimálně v České republice neexistuje. Máme možnost svobodně myslet, částečně mluvit, ale nemáme možnost fakticky ničeho dosáhnout. Neexistují totiž toky, kterými by šlo něčeho dosáhnout. Internet se zdál jako medium, které by toho mohlo docílit skutečného šíření informací, ale s růstem se snižují možnosti inzerce a tím pádem i možnosti, kterak se dostat ke čtenáři. Ve výsledku tu fungují stejné principy, jako v kterémkoliv jiném mediálním segmentu. Tedy informace existují, ale neexistují smysluplné cesty, jak jich dosáhnout.
Na demokracii si hrajeme, pouze ji předstíráme a využíváme znaky demokracie, abychom ji mohli na veřejnosti prezentovat a kauza okolo radaru to jen potvrdila.
Zhlédnuto 1463 x
CHAT s osobností
TV Ne základnám
