Jan Bednář a Jan Tamáš drží již 18. den hladovku na podporu požadavků, které podporuji i já. Obdivuji jejich odvahu zahájit tuto formu protestu i odhodlání vytrvat až do splnění alespoň jednoho z požadavků.

Viděl jsem nedávno nějaké video či televizní šot, jak je navštívili žáci základní školy a předali jim obrázek s nápisem „Vydržte ve zdraví“. Připadalo mi to trochu dojemné, trochu kýčovité, trochu naivní. Děti vidí svět jednoduše.

Jan Bednář, Jan Tamáš i jejich přátelé jsou ale dospělí a jistě si uvědomují všechny souvislosti.

Vybavuje se mi jeden film, který jsem viděl před mnoha lety.

Dva horolezci zahájili výstup. Navzdory těžkému terénu stoupali stále výš a výš a chtěli vystoupit až na nejvyšší vrchol.

Konečně jej měli na dohled. Zbývalo několik desítek metrů. Byl to náročný skalnatý terén, věděli, že nahoře by byli zhruba až za hodinu. Ale bylo již poměrně pozdě, cítili se unavení a tušili, že kdyby pokračovali dál, asi by již pak neměli dostatek sil a času k bezpečnému návratu.

Naposledy se podívali na vysněný vrchol a zahájili sestup.

Myslím si, že to jistě nebylo lehké rozhodnutí. Výstup plánovali a připravovali se na něj řadu měsíců. Věděli, že expedice končí a již asi nikdy nebudou mít příležitost se o tento výstup pokusit znovu. Přitom ráno vyšli plni odhodlání vystoupit až na vrchol.

Ale vycítili, že přišel okamžik, kdy jít dál by již bylo velmi riskantní. A dokázali tuto skutečnost přijmout a odhodlat se k návratu. Myslím, že to bylo odvážné rozhodnutí.

Na tento vrchol sice nevystoupili, ale na dalších expedicích zdolali desítky jiných.

Totéž přeji i já Janu Bednářovi i Janu Tamášovi. Aby dokázali včas poznat ten okamžik, kdy další pokračování jejich hladovky by mohlo znamenat trvalé poškození jejich zdraví či dokonce ohrožení jejich života.

A aby našli v sobě odvahu a odhodlali se svou hladovku přerušit (a nechat eventuálně pokračovat další.)

Držme jim palce a věřme, že to dokáží. Aby se naplnilo to dětské přání „Vydržte ve zdraví“.

Aby toho ještě mnoho mohli v dalším životě vykonat.

Pokud cítíte něco podobného jako já
(bez ohledu na to, co si myslíte o radaru, obou Janech, smyslu či formě jejich protestu)

Prosím, podpořte je v tom
mailem, nebo jen myšlenkou, přáním,
případně (pokud je Vám to blízké) modlitbou či meditací
nebo jakýmkoli jiným způsobem.

Tomáš Fiala
tomfia@volny.cz

(Pokud bude jejich protest pokračovat formou řetězové hladovky, jsem ochoten i já se v rámci svých časových možností určitou dobu zúčastnit.)

30. května 2008