Srovnávání s financováním politických stran je nemístné. Kampaň pro vstup do EU nebyla kampaní, v nímž by dostali zastánci i odpůrci finanční prostředky na své kampaně, ale právě manipulativní kampaní, kde byla financována jen jedna strana, respektive touto stranou byl sám stát. Osobně jsem přesvědčen, že není a nemá být úkolem státu vést přesvědčovací kampaň proti svým občanům před referendem. Tohle bych tvrdil, i kdyby teoreticky stát vedl propagandistickou kampaň pro opačný názor.

Svou práci dělá ESD dobře pro ty, kteří jsou zastánci prohlubování integraci, nikoliv pro ty, kteří jsou zastánci státní suverenity. Pokud někdo vychází z přesvědčení, že čím dál tím hlubší integrace je něčím pozitivním, musí nad politickými judikáty ESD, které nalézají nové kompetence, odpovědnosti států, přednost práva EU atd. přímo jásat. Nehodlám jej ironizovat případy typu Carpenter, ale i ty o mnohém svědčí.

S citovaným textem pana Břicháčka v mnohém souhlasím, i když EU také nevidím jako nějakou protiváhu USA. Je jasné, že pro odpůrce samostatných národních států je Lisabonská smlouva něčím pozitivním. Stejně tak jsou pro někoho, kdo je zastáncem amerického radaru na našem území kroky Topolánkovy vlády skvělé a ta dělá pro takového člověka v tomto ohledu dobrou práci. O dobrovolnosti jsem již psal dříve, ilustrací dobrovolnosti lze nalézt v historii celou řadu, některé z nich by naplnily i Godwinův zákon.

Psal jsem již na samém počátku diskuse, že nechci, aby bylo o nás rozhodováno někým jiným z ciziny, ať se již jedná o USA, Rusko či EU. Samozřejmě, že se z takovéhoto vlivu nikdy v dnešní světě nemůžeme plně vymanit, ale to neznamená, že musíme "delegovat" rozhodování o našich věcech na nějaké supranacionální organizace. Národní stát je pro nás zkrátka daleko větší zárukou svobody než takovéto organizace, zvláště pokud vypadají jako EU či třeba SNS.